Slovensko jako varování? Podobnosti s děním v Česku

V roce 2024 vláda Roberta Fica prosadila změnu fungování veřejnoprávní televize a rozhlasu RTVS. Argumentovala potřebou větší názorové vyváženosti a změny řízení instituce. Kritici se obávali většího politického vlivu na zpravodajství.

Proti reformě protestovali novináři, zaměstnanci i veřejnost. V Bratislavě se 2. května konala demonstrace a 10. června uspořádali zaměstnanci RTVS výstražnou stávku.

Dne 20. června 2024 parlament schválil zákon, kterým RTVS zanikla a od 1. července ji nahradila nová instituce STVR. Změnila se také pravidla výběru vedení a kontroly instituce. Dosavadní ředitel Ľuboš Machaj skončil předčasně.

Protesty tedy změně nezabránily.

V roce 2026 vláda Andreje Babiše prosazuje zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet.

Vláda argumentuje úlevou pro domácnosti. Kritici upozorňují na riziko politického vlivu a finanční závislosti médií na každoročním rozhodování o státním rozpočtu.

Dne 3. listopadu 2026 zaměstnanci obou médií vstoupili do jednodenní stávky. Vysílání bylo omezeno a v Praze, Brně i dalších městech se konaly demonstrace. V Brně se na náměstí Svobody sešly tisíce lidí.

V obou zemích se spor týká nezávislosti veřejnoprávních médií a jejich vztahu k politické moci.

Rozdíl je v rozsahu změn. Slovensko zrušilo původní instituci RTVS a změnilo způsob jejího řízení. V Česku se zatím jedná především o změnu financování. Česká televize ani Český rozhlas se neruší.

Rozdílný byl také průběh stávek. Na Slovensku šlo o několikahodinovou výstražnou stávku bez přerušení vysílání. V Česku měla jednodenní stávka přímý dopad na program obou médií.

Pozornost vzbudila také účast studentů. Část z nich žije u rodičů, nemá vlastní domácnost a televizní ani rozhlasové poplatky přímo neplatí. Přesto se účastní protestů za zachování nezávislosti veřejnoprávních médií.

Nabízí se otázka, zda by byla jejich účast stejně výrazná, kdyby se protestovalo například proti zavedení školného, které by se jich přímo finančně dotýkalo. Jde samozřejmě pouze o hypotetické srovnání.

Na demonstracích byli také slovenští studenti. Ti mají s podobným vývojem vlastní zkušenost z roku 2024, kdy se změna veřejnoprávních médií odehrávala přímo v jejich zemi.

Samotná účast na demonstraci ale nevypovídá o tom, jak dobře její účastníci znají projednávaný návrh, jeho finanční dopady nebo argumenty druhé strany. To platí pro mladé i starší demonstranty.

Slovenský vývoj ukazuje, že ani demonstrace a stávky nemusí zabránit přijetí vládních změn. Česká republika nyní řeší podobné téma, ale zatím jiným způsobem.

Možná stojí za zamyšlení nejen to, za co lidé demonstrují, ale také zda znají všechny souvislosti a dokážou rozlišit mezi vlastním názorem a skutečnými dopady navrhovaných změn.