Venku je přes 20 °C, ale v panelácích se topí. Proč?

Teplárny Brno zahájily topnou sezónu 22. září 2026. Jenže začátek topné sezóny automaticky neznamená, že musí topení běžet každý den bez ohledu na počasí.

Pravidla stanovuje vyhláška. Vytápění se má omezit nebo přerušit, pokud průměrná denní venkovní teplota překročí 13 °C dva dny po sobě a podle předpovědi se neočekává ochlazení. Třináct stupňů je tedy hranice daná předpisem, nikoli údaj o skutečné průměrné teplotě v Brně.

A právě tady vzniká otázka. Když je přes den venku přes 20 °C, slunce ohřívá byty a člověk doma radiátor ani nezapíná, proč jsou ráno a večer stále teplé stoupačky?

U centrálního vytápění není odpovědnost jen na jedné straně.

Teplárny Brno vyrábějí a dodávají teplo do soustavy. O tom, jak se teplo předává do konkrétního domu a jak se reguluje jeho vytápění, rozhoduje také technické vybavení domu a nastavení jeho předávací stanice. Za správu domovního systému odpovídá podle konkrétní situace vlastník budovy nebo správce, případně SVJ.

Teplé stoupačky samy o sobě ještě nedokazují, že se zbytečně vytápí celý bytový dům. Mohou ale být důvodem zjistit, zda se dodávka tepla skutečně přizpůsobuje venkovním teplotám.

Otázka tedy zní: Kdo kontroluje, zda se v teplých dnech dodává jen tolik tepla, kolik je skutečně potřeba?

Výroba tepla spotřebovává energii a podle použitého zdroje přináší také emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek. Pokud se energie spotřebovává zbytečně, znamená to zbytečné náklady i zátěž pro životní prostředí.

Samozřejmě, rána mohou být chladná a bytový dům potřebuje určitou tepelnou stabilitu. Teplota přes den sama o sobě neznamená, že lze vytápění úplně vypnout. To ale neznamená, že by se regulace neměla přizpůsobovat počasí.

V panelácích navíc lidé často platí za vytápění i tehdy, když mají radiátory stažené. Náklady se totiž rozdělují mezi základní složku, která souvisí především s plochou bytu, a spotřební složku, která vychází z údajů měřidel či indikátorů a stanovených pravidel.

Lidé jsou vedeni k tomu, aby třídili odpad, omezovali plasty a chovali se ekologicky. Jenže šetření přírodních zdrojů by nemělo končit u domácností a drobných každodenních rozhodnutí.

Pokud máme přemýšlet nad každým plastovým brčkem, měli bychom se stejně důrazně ptát i na energii, kterou spotřebováváme ve velkém.

Nejde o to, aby lidé doma mrzli. Jde o to, aby se teplo dodávalo v potřebném množství a aby se jeho výroba i distribuce přizpůsobovaly skutečnému počasí.

Bylo by proto namístě, aby Teplárny Brno a správci domů srozumitelně vysvětlili, jak se v teplých dnech regulují dodávky tepla a kdo za toto nastavení odpovídá.

Protože jestli má být ekologie skutečně prioritou, neměla by se týkat jen toho, co vyhodíme do koše. Měla by se týkat i toho, kolik energie zbytečně spotřebujeme.

Podle dostupných měření z meteorologické stanice Brno-Tuřany dosahovaly denní maximální teploty od 1. do 7. října 2026 přibližně 23 až 24 °C. Ani noční minima však při jednoduchém orientačním výpočtu průměru z denního maxima a minima nesnižují výslednou hodnotu pod 13 °C – takto vypočtený průměr za uvedených sedm dní vychází přibližně na 16,1 °C.

Bylo tedy opravdu nutné v těchto dnech topit? Podle pravidel pro vytápění se dodávky tepla mají omezit nebo přerušit, pokud oficiálně vypočtená průměrná denní venkovní teplota překročí 13 °C dva dny po sobě a předpověď neočekává její pokles. Tento orientační výpočet sice nenahrazuje oficiální hodnoty ČHMÚ, ale rozhodně otevírá otázku, zda se vytápění v Brně dostatečně přizpůsobovalo skutečnému počasí.