Článek
Pro mladé je dnes lákavé pracovat v korporacích nebo v IT. Vy jste ale zamířil opačným směrem - od IT k vínu. Co vás k tomu přivedlo?
K vínu jsem se dostal postupně, od prvních pomocných prací kvůli nějaké vydělané koruně až po práci na plný úvazek v dospělosti. Střední školu jsem měl se zaměřením na elektro a informační technologie, potom jsem nějakou chvilku studoval na vysoké škole, opět IT. Bohužel jsem se v tom oboru úplně nenašel a škola šla do pozadí. V té době jsem už vypomáhal ve vinařství, dneska je to plus mínus 15 let, co jsem přešel do profi světa vína na full time.
Rodinné podnikání může být výzvou. Jak se vám daří oddělovat rodinné a pracovní vztahy? A jaké jsou největší výhody a nevýhody práce s rodinou, ať už ve sklepě, nebo na vinici?
V rodinném vinařství je to v podstatě nikdy nekončící diskuze o všem. Speciálně naše babička ví, jak jsem vždycky „nadšený“, když během víkendové návštěvy začne s dotazy ohledně prací, organizace apod. Je potřeba v tom najít rovnováhu, abyste se z toho nezbláznili. Výhodou určitě je, že se na sebe vzájemně můžeme spolehnout. A když se něco pokazí, tak si za to můžeme ve většině případů sami.
Jaký je váš osobní největší úspěch nebo milník, kterého jste ve své profesi zatím dosáhl?
Největší radost, alespoň v mém případě, je, když lidem naše víno chutná a chtějí si po první skleničce dát další a vy vidíte, že ta celoroční práce má smysl. Samozřejmě potěší, když víno máte na lístku významných michelinek, děláte house wine pro Yotama Ottolengiho, Alexe Kratěnu anebo o vás někde napíšou.
Co byste poradil začínajícím vinařům nebo těm, kteří o kariéře ve vinařství teprve přemýšlí? Jaké vlastnosti nebo dovednosti jsou podle vás klíčové pro úspěch v tomto oboru?
Než se do toho pustí, měl by o tom fakt dlouho přemýšlet. Vinařství je běh na dlouhou trať, už jen proto, že od výsadby první hlavičky nebo vinice po první lahev uplynou asi 3 až4 roky, a to je ta vinice teprve na začátku. Rozhodně je důležitá trpělivost, pokora a snaha se neustále vzdělávat.
Mladí vinaři často experimentují s novými přístupy. Jaké moderní trendy ve výrobě vína, ať už jde o vinohradnictví, nebo práci ve sklepě, vás momentálně nejvíce inspirují a proč?
Ve sklepě jsme poměrně konzistentní a neskáčeme na vlnu nových trendů. Nealko víno u nás určitě nenajdete, to bych raději víno nedělal vůbec. J V rámci technologií můžete mít na dvoře to nejlepší za desítky milionu korun, ale dobré víno za vás technika neudělá, když ten hrozen na to nebude mít. Takže se vracíme zpět k vinohradu. Okolo něj se odehrává většina našich diskuzí, snažíme se inspirovat hlavně v cizině, u kolegů v Rakousku, Francii, Itálii nebo Slovinsku. Od řezu a práce s keřem podle Simonit & Sirch, přes práci s vlastními výluhy a preparáty, biodiverzitu v rámci vinic a okolí až po řešení nových výsadeb, práce s klony v nich apod.
Mnoho vinařů se vrací k tradičním metodám. Jak vy osobně vnímáte tento návrat k tradici? A kde leží podle vás ta správná hranice mezi tradicí a moderní inovací?
Předně – každý ať si víno dělá podle svého nejlepší vědomí a svědomí. Někdo jede s maximálním využitím technologie a enologie. Já jsem zastáncem přírodního přístupu, tzv. low-intervention wines, v kombinaci s moderní technologií při zpracování. V tom se vlastně dostáváme do rovnováhy toho tradičního s moderními prvky. Perfektní zdravý hrozen nepotřebuje nic navíc, aby bylo víno super. Zároveň nejsem fanouškem krásného příběhu o naturálním přístupu, když je pak ve flašce problém, který se za ten příběh schoval. Na konci jde hlavně o to, jestli víno lidi baví a chtějí po první skleničce nalít další.
Jste aktivním členem spolku Mladí vinaři. Co vás k tomu vedlo? A naplňuje práce ve spolku vaše očekávání?
Spolek jsme založili tuším v roce 2016 a myšlenka vznikla na veletrhu Prowein v Dusseldorfu, když jsme viděli spolek německých vinařů Generation Riesling nebo rakouských Junge Wilde Winzer. Sdružit mladou energii, která chce vína prezentovat jinak – zábavně, ne tak formálně. V našem případě se vymanit z představy, že ve sklepě potkáte strýčka s koštýřem. Další myšlenkou bylo vzájemně si pomáhat, vzdělávat se, otevřeně komunikovat. Ve víně obzvlášť platí, že když dva dělají totéž, výsledek není stejný. Takže není důvod si vzájemně neporadit.
Vaše vína z vinařství Krásná hora se dostala do prestižních světových metropolí, jako jsou Londýn nebo New York. Co je podle vás klíčové pro úspěch mladého českého vinaře v takto silné mezinárodní konkurenci? Co byl ten přelomový faktor úspěchu vašich vín ve světě?
Rozhodně mít vlastní styl, myšlenku a vytrvat. Jakmile vyjedete za hranice, už vás nákupčí nesrovnávají při výběru na lístek s kolegou z jiné vesnice, ale s celým světem. Určitě nám pomohla ekologická cesta, kterou jdeme, a přírodní, suchý styl vín. A taky nutnost importérů reagovat na potřeby mladší generace, kterou baví objevovat, a tím se dostali od tradičních vinařských zemí jako Francie, Itálie nebo Španělsko víc do střední Evropy. Rakousko, Slovinsko, Maďarsko, Česko a Slovensko. Jsem rád, že dneska už lidé v cizině vnímají Česko jako vinařskou zemi. A otázek na pivo, Jardu Jágra anebo Škodovku je čím dál míň.
V jakých nejzajímavějších destinacích se vám daří víno prodávat?
Vína máme po celém světě - od západního pobřeží USA přes východní část, Kanadu, velkou část Evropy až po Japonsko. Dneska je to asi 25 zemí. Každopádně jsme rádi a vděční za každého, kdo má podobnou filozofii a vlastně trošku i odvahu vzít vína, která nejsou mainstream a nabízet je lidem. Letos nás třeba potěšilo, že po letech máme vína na kartách i lokálně – Valtice, Mikulov, Bořetice, Hrušky. Před pár lety nepředstavitelná věc.
Část zákazníků se bohužel dnes od vína odvrací, což je celosvětový trend. Jak se s tímto jevem vyrovnáváte? Jakým způsobem oslovujete právě mladší generaci?
Nejen od vína, odvrací se od alkoholu obecně a trend je to opravdu celosvětový. Sám to pozoruji od druhé půlky roku 2023 a je to horší a horší. V naší cílovce si ale myslím, že je to částečně omezením zbytných věcí, jako jsou návštěvy restauraci a winebarů, kvůli aktuální ekonomické a politické situaci a náladě v celém světě. V případě, že zhruba 90 procent vín končí v gastru, to ucítíte.
Druhá věc je zdravější životní styl - tomu rozumíme a sami se tím řídíme. Ale všechno má být v nějaké rovnováze. Stejně jako přemýšlíte o tom, co jíte, kde to kupujete a koho podpoříte, tak podobně by to mělo být i ve světě alkoholu. Nekupovat levné věci s nejasným původem a raději si dát lahev od vinaře, který se snaží pracovat udržitelně, víte, odkud víno pochází, jak pracuje atd.
Vína z Krásné hory mají jasný a moderní marketing. Může právě tohle být ta cesta k mladým?
Doufejme, že je to jedna z cest, která nám pomůže udržet krok. Ať už je to moderní styl etiket, práce se sociálními sítěmi anebo forma prezentace vína. Sám mám nové trendy a technologie rád, sleduji je a pracuju s nimi, to se pak promítá i do formy prezentace našich vín.
V poslední době se hodně mluví o udržitelnosti. Jak se konkrétně snažíte o udržitelný přístup ve vašem vinařství? Jsou pro vás důležitější certifikace, nebo spíše praktické kroky v každodenní práci na vinici a ve sklepě?
Převládal názor, že když má víno nálepku BIO, tak ho automaticky prodáte za víc peněz a jednodušeji. To můžu s klidem vyvrátit, není to pravda, spíše naopak. Pro nás je bio i biodynamika hlavně o té praktické práci. Hodně odlehčeně se dá říct, že čím zdravější půda a čím víc života budete mít v půdě, tím budete mít zdravější a odolnější keř a na konci perfektní a zdravý hrozen. Druhá věc je, že lidé, se kterými spolupracujeme, si poměrně jednoduše dokáží ověřit, jestli je to jen marketing, anebo pravda, takže certifikace je fajn, ale není to zásadní. Mimochodem, dle mého názoru by bio mělo být v rámci EU dřív nebo později základ. Půdu si svým způsobem na jistou dobu jen
půjčujeme, a proto si zaslouží maximálně šetrné zacházení bez herbicidů, pesticidů apod.
V nějakém rozhovoru jste zmínil, že se nadále učíte a zdokonalujete, například v práci s půdou a střihem keřů. Jaké jsou největší výzvy a nejnovější poznatky v oblasti biodynamiky, které se snažíte aplikovat?
Aktuálně se snažíme pracovat na nahrazení ochranných prostředků, které jsou povoleny v bio, a přejít jen na ochranu pomocí výluhů a biodynamických preparátů. S tím, že pracujeme na tom, abychom si postupně začali výluhy vyrábět v plné míře vlastní. Zatím jsme někde na půl cesty.
Hodně času asi trávíte v práci nebo na cestách. Jak se vám daří udržovat rovnováhu mezi pracovním nasazením a časem pro osobní život? Máte čas na své koníčky?
Tím, jaká je situace na trhu, cítíme, že obzvlášť teď je potřeba naše distributory podporovat ještě víc a zároveň se snažit značku a vína udržet na očích. První půlka letošního roku byla super náročná na cestování, obzvlášť když jsou doma dvě malé děti. Ale cítíme, že to má smysl, a děti to pak měly vynahrazeno. V rámci rovnováhy je potřeba tomu dát nějaký strop, zastavit se, umět říct ne, odpočinout si a věnovat se i něčemu svému.
Jak důležitý je pro vás odpočinek a jak nejraději relaxujete po sezóně vinobraní?
Relax po vinobraní je takový mýtus, jako že na Moravě se nedá udělat červené víno.
Do poloviny prosince, než se přiblíží svátky, jste pořád v jednom kole a obvykle hned od ledna to začíná znovu, ať už střihem ve vinici, pracemi ve sklepě anebo prvními cestami do ciziny.
Ale jak už jsem říkal, sem tam je potřeba umět říct ne a ten čas využít pro odpočinek.
Na závěr, máte nějaký vinařský nebo jiný sen? Kde vidíte sebe i vinařství v nejbližší budoucnosti za nějaký čas?
Rád bych viděl vinařství a všechny kolegy ve stabilnější situaci, pak máte prostor se dál rozvíjet a posouvat vaši značku a vinařství dál. Sen? Jelikož nás zásadně ovlivňuje globální politická situace, tak rozhodně vyřešení všech aktuálních válek, přestat s rozdělováním společnosti a celkově zlepšit náladu mezi lidmi. Pak to zase půjde s vínem dobře.
