Článek
Publikace sleduje vývoj českého hraného filmu pro děti od zestátnění kinematografie v roce 1945 až po konec státního monopolu v roce 1993. Ukazuje, že dětský film patřil k nejvýznamnějším žánrům poválečné kinematografie a dokázal si udržet vysokou kvalitu i v obdobích, kdy úroveň filmové produkce klesala. Autor popisuje, jak tuto tvorbu ovlivňovaly kulturní, politické nebo výrobní podmínky.
Hlavní pozornost se soustředí na Filmové studio Barrandov a Filmové studio Gottwaldov/Zlín, kde vznikla řada snímků, které se dodnes těší oblibě u diváků mnoha generací, například Pyšná princezna (Bořivoj Zeman, 1952), Cesta do pravěku (Karel Zeman, 1954), Metráček (Josef Pinkava, 1971), Ať žijí duchové! (Oldřich Lipský, 1977) nebo Páni kluci (Věra Plívová-Šimková, 1975). Na základě rozsáhlého archivního výzkumu a rozhovorů s pamětníky kniha popisuje proměny žánru a jeho pozici v širších dějinách československé kinematografie.
„Knížka nabídne čtenářům mnohdy zřejmě překvapivý pohled na dětské filmy, které si dnes nostalgicky hýčkáme jako rodinné stříbro české kinematografie. Na veřejnosti se sice neustále zdůrazňoval jejich velký význam s ohledem na výchovnou funkci, ale realita byla často dost odlišná. Jejich vývoj provázela řada potíží: okrajová pozice uvnitř studiového systému, horší produkční podmínky, problematičtější postavení v distribuci, pocit neviditelnosti, nebo dokonce méněcennosti, kterým trpěli jejich tvůrci. Dětský film nebyl považován za pravé ‚velké umění‘ a neměl publicitu srovnatelnou s tvorbou pro dospělé. I proto se do natáčení těchto filmů režiséři příliš nehrnuli. Chtěl jsem historii žánru vyprávět primárně z téhle neznámé, zákulisní perspektivy, díky které ve výsledku lépe pochopíme i to, jaké dětské filmy u nás vznikaly a jak vypadaly,“ popisuje autor.
Publikace detailně mapuje téměř padesátiletou historii barrandovské a zlínské tvorby pro děti a zaměřuje se také na problémy distribuce těchto snímků a na jejich malé diváky. V samostatných kapitolách představuje některé nejvýznamnější osobnosti dětského filmu: Otu Hofmana, Milana Vošmika, Věru Plívovou-Šimkovou nebo Josefa Pinkavu. Autor odkrývá i dosud neznámé souvislosti rozvoje celovečerní hrané pohádky, pionýrského či rodinného filmu. Text doplňuje bohatý obrazový doprovod fotografií z filmů, jejich natáčení nebo dobových plakátů.
Čtenáři si mohou knihu sami kreativně dotvořit. Obálka je po zakoupení čistá modrá, ale uvnitř publikace najdou sadu samolepek s obrázky z českých filmů pro děti, jimiž si mohou
obálku dle vlastní libosti ozdobit. Kromě nálepek jsou ke každému výtisku knihy přibaleny ještě tři pohlednice, taktéž s výjevy z dětských snímků.
Lukáš Skupa je filmový historik, pedagog a publicista zaměřující se na českou kinematografii po roce 1945. Dlouhodobě přispívá do filmově a kulturně orientovaných periodik a působí jako stálý redaktor časopisu Cinepur. V roce 2016 vydal v Národním filmovém archivu svou první monografii Vadí – nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech. Jako editor se podílel na kolektivních publikacích Ostře sledované vlaky nebo Cesta do pravěku: Dobrodružná věda.
Vydání publikace Jednou nebudeme malí. Český hraný film pro děti 1945–1993 podpořil Státní fond audiovize.
Kniha je k dostání také na eshop.nfa.cz.
