Článek
K napsání následujících řádků mě inspirovala jedna kniha, kterou ale nechci zmiňovat, abych případným čtenářům nezkazila zážitek. To, že se čtení nelíbilo mně, totiž neznamená, že si ho někdo jiný neužije.
Když se autor očividně nemůže rozhodnout, jak knihu ukončit
Pokud mě při čtení něco skutečně dokáže vytočit doběla, tak váhání autora a jeho očividná nerozhodnost. Některé knižní příběhy by mohly být mnohem kratší a rozhodně není nutné je roztahovat do několika dílů podobně jako nekonečné seriály, které se divákům akorát zprotiví.
Když se autor snaží za každou cenu zalíbit čtenářům
Další jev, který mě při čtení štve, je snaha zalíbit se čtenářům. Ne vždy jsou šťastné konce tou nejlepší volbou a určité knihy si o reálné, depresivní či vyloženě špatné konce říkají. Jenže někteří autoři se chtějí za každou cenu zalíbit čtenářům a knihu ukončí zcela nelogicky a paradoxně tím některé z nás o to více popudí.
Když se autor snaží jít až příliš s dobou
Určitě jste zaznamenali, že LGBTQ+ romance jsou poměrně na vzestupu. Pokud jste nezaznamenali hit Srdcerváči, o Heated Rivalry jste minimálně něco zaslechli. Obě knihy posloužily jako předlohy k seriálům a z obou se stal hit.
Jenže je dobrý gay román a poté je gay román, který je psaný proto, že se jedná o trend. Ne v každé knize se musí objevit něco moderního a aktuálně hojně rozebíraného. V knížce, kde si má hlavní hrdinka vybrat mezi dvěma muži, je zcela zbytečné vymýšlet třetí dějovou linku, v níž se do sebe všichni tři zcela nečekaně, nesmyslně a náhle zamilují. Zkrátka a dobře není nutné všechny příběhy pozměňovat a za každou cenu ohýbat tak, aby odpovídaly aktuálním knižním trendům.
Když je inspirace až příliš zjevná
Nebudeme si nic nalhávat: napsat knihu je těžké. A napsat příběh, který je originální a nevzbudí v čtenáři pocit, že již něco podobného viděl, slyšel nebo dokonce četl, je skutečně náročný úkol. Jenže někdy je bohužel inspirace tak zřejmá, že si čtenář klade otázku, proč a jak takové dílo někdo vydával. Příkladem je kniha Gothikana, která se na booktooku stala hitem, ale pro mě bylo její přečtení zklamáním.
Proč? Inu, jedná se o fantasy příběh, jenž se odehrává na škole Verenmore, což je anagram slova Nevermore a v českém překladu se s tím rovnou nemazali a školu pojmenovali jednoduše Nikdyvíce. Ti z vás, kdo znají Wednesday Addams již určitě zpozorněli, protože v případě Gothikany je inspirace natolik do očí bijící, až mě skutečně překvapuje, že se kniha stala takovým hitem.
A pokud byste chtěli namítat, že jméno školy ještě nemusí nic znamenat, prozradím vám, že hlavní hrdinka má dlouhé černé vlasy, miluje gotický styl oblékání a nikdy ji nepotkáte bez sukně. A to už náhoda rozhodně není.
Nejvíce mě zaujala recenze: „It’s not a good book, but it’s fun.“ Ta totiž poměrně trefně shrnuje zážitek z čtení, ale chybí v ní ještě zmínka o předvídatelnosti, která je u novodobých romantasy poměrně vysoká.
Když je kniha předvídatelná
Tím se rovnou dostáváme k dalšímu bodu, kterým je předvídatelnost. U detektivky je to obrovský průšvih, protože nikdo nechce odhalit vraha v první kapitole. Jenže ani u ostatních žánrů není předvídatelnost děje žádoucí. Kniha vás má umět překvapit, někdy udržet v napětí a třeba i pořádně šokovat.
Výjimkou, nad kterou jsem ochotná přimhouřit oči, jsou Romantické útěky od Julie Caplin. Všechny knihy z této série jsou podle jedné šablony, ale jednotlivé příběhy jsou i přesto čtivé a nelze se od nich odtrhnout. Takže jsem ochotná trochu ustoupit: u romantických knih je určitá míra předvídatelnosti v pořádku, ale stejně by si měl autor dát trochu práce, aby nebyl děj příliš prvoplánový.
A co vy a knižní příběhy? Existují další věci, které vás při čtení vyloženě štvou a dokážou vám zkazit zážitek ze čtení?
