Článek
Každý kout domu, ve kterém jste prožili celý život, vypráví svůj příběh. Tady udělal první krok váš nejstarší potomek, vedle pohovky každé Vánoce stával stromeček, a tahle zeď? Tu jste přetírali po silvestrovské oslavě s kamarády. Domov není jen stavba – je to součást vás. A právě proto je tak bolestné pomyslet na to, že byste jej měli opustit.
Ale roky plynou. Důchod je za dveřmi, a vy – v lepším případě dva – žijete ve velkém domě, který jste kdysi stavěli vlastníma rukama. Začínali jste s kotlem na tuhá paliva, dnes máte plynový. Dům sice není zateplený, rozvody jsou postarší, ale technicky je v pořádku. Jeho hodnota je několik milionů, ale jako milionáři se rozhodně necítíte. Náklady na provoz nejsou nízké, ale dokud jsou dvě výplaty, jde to zvládnout i s dovolenou.
Tohle je častý scénář lidí těsně před důchodem. Bydlí ve velkých domech, k nimž mají silné citové pouto a přejí si v nich dožít. A proč ne – těší se na snídaně na terase a odpočinek na vlastní zahradě. Zateplení a rekonstrukci už nezvažují, nebo ji vždy odloží až na příští rok. Je to nákladné, složité. Jenže náklady na provoz rostou a s každým rokem dům přestává více odpovídat potřebám, obývají reálně čím dál menší část svého domu. Schody se stávají překážkou, vana nebezpečím. Dům už není domovem pro stáří – je to náročný závazek.
Muži, kteří aktuálně dovršili 65 let, mají v průměru před sebou ještě 17 let života. Ženy dokonce 21. Tak dlouho budou pravděpodobně ve svých domech žít – často bez finančních prostředků na opravy. Během těch let doslouží lednice, pračka, myčka, sporák… možná i střecha, okna, dveře nebo koupelna. To všechno je potřeba řešit za peníze, které z důchodu prostě nejsou.
Stěhování? Pro většinu nemyslitelné. Oficiálně vlastní majetek v hodnotě milionů, ale fakticky nemají prostředky na nové bydlení. Hypotéku v předdůchodovém věku nedostanou, spotřebitelské úvěry mají vysoké úroky. A tak zůstávají – v krásném, ale drahém domě, který s každým rokem víc a víc vyčerpává jejich rozpočet.
Stále se mluví o tom, jak pomoci mladým rodinám k vlastnímu bydlení. Ale neměli bychom se stejně intenzivně věnovat otázce, jak umožnit lidem v důchodovém věku žít důstojně ve vhodném a udržitelném domově?
Co kdyby stát nabídl lidem v předdůchodovém věku krátkodobé půjčky, kryté hodnotou jejich současného domu, aby si mohli pořídit menší, moderní a bezbariérové bydlení? Z pohledu státu by měli takové půjčky minimální riziko – původní nemovitost už existuje a může sloužit jako zajištění. Takový přístup by zároveň ulevil rozpočtu státu do budoucna: lidé by nepotřebovali příspěvky na bydlení a zvýšila by se i životní úroveň důchodců.
Na trh by se uvolnily domy v technicky dobrém stavu, ne až po 20 letech bez jakékoliv rekonstrukce. Mladší generace by měly motivaci tyto domy zrekonstruovat a prodloužit jejich životnost, místo aby stavěly nové od základů.
Nastal čas přemýšlet o mobilitě ve stáří ne jako o nutnosti, ale jako o příležitosti k důstojnému a komfortnímu životu ve stáří.
