Článek
10. února 2026 – den, kdy se premiér Andrej Babiš vydal do Vídně, aby si popovídal s kancléřem Christianem Stockerem a navštívil českou školu Komenského, zatímco doma opozice duní požadavky na reakci k Epsteinovým souborům. Jako by náš malý národ potřeboval ještě víc důkazů, že globální skandály mají tendenci končit u nás v podání „vyšetřujeme, ale nepanikařte“. Nové dokumenty naznačují české ženy v Epsteinově síti a možné návštěvy země – Lipavský žádá Babiše o vysvětlení, protože když Polsko a Norsko se ptá, proč bychom my ne?
Korupce klesá, ale jen na papíře?
Česko vyskočilo v indexu vnímání korupce z 46. na 39. místo s 59 body, překonávajíc sousedy jako Slovensko a Maďarsko, které se propadají jako kámen v rybníku. Skvělé, teď jsme jen o chloupek pod EU průměrem – jako bychom si koupili nový lak na nehty a doufali, že to zakryje škrábance. Ale experti varují: pokrok je křehký, zvlášť když důvěra vlády stojí na vratkých nohou.
Zatímco svět řeší Trumpovy údery po drogových lodích v Pacifiku nebo izraelské expanze na Západním břehu, u nás se rodí naděje v podobě kriticky ohrožené žirafy v Safari Parku Dvůr Králové. A Scorsese přijíždí do Prahy natáčet adaptaci románu Petera Camerona What Happens at Night.
Filozofický sarkasmus: Jsme lepší, než si myslíme?
Přemýšlejte: v chaosu migrantů topících se u Libye, ruské propagandy na Ukrajině a amerických raket na lodě narkomafie, Česko si hřeje ruce u korupčního pokroku a Babišových diplomatických pokeců. Představte si svět jako obrovský karneval: tu skandál, tam žhavá zpráva a uprostřed malá žirafa, která se tyčí nad chaosem. Nakonec se ale každý ptá – nejsme spíš klauni v tomto cirkuse, co se točí dokola, aniž bychom postřehli, jak se nám pod nosem mění pravidla hry?
