Článek
Kdybyste včera přiletěli z Marsu a otevřeli si české zprávy, museli byste nabýt dojmu, že žijete v laboratorně stabilní demokracii, kde stát ví, co dělá, a ekonomika šlape jako švýcarské hodinky – jen ty hodinky občas někdo prodá anonymně přes kryptoměny a účet za to zaplatíme my všichni.
Ministerstvo spravedlnosti totiž loni utratilo přes sedm milionů korun za právní poradenství v jedné jediné bitcoinové kauze. Sedm milionů. Za rady. Ne za soud, ne za vězení, ne za náhradu škody. Za rady. To je mimochodem krásná zpráva pro všechny, kteří si myslí, že právo je nudný obor – evidentně je to docela dobrý startup. Stačí, aby někdo ukryl pár miliard v bitcoinech, policie řekla „hmm, to je nějaké složité“ a advokáti už si připravují faktury.
Ve stejné zemi zároveň slyšíme, že šedá ekonomika je „minimální“ a že dopad elektronické evidence tržeb (ano, ten nikdy neumírající evergreen české politiky) bude „přinejlepším nulový“. Přeloženo do lidštiny: utratíme čas, energii a politický kapitál za opatření, které podle odborníka nic neřeší, ale zato to vypadá zásadně v televizních debatách. V zemi, kde se točí miliardy v kryptu a stát na to potřebuje právní poradce za miliony, je asi důležité, aby hospodský na rohu měl správnou krabičku na účtenky.
Mezitím vláda pilně plánuje, jak z Česka udělat „Zemi pro budoucnost 2.0“. Ano, opravdu se to tak jmenuje. Když něco nazvete 2.0, vypadá to, jako byste právě přeprogramovali stát do čistého kódu bez bugů. Strategie má podpořit ekonomiku vyšší přidanou hodnotou, inovacemi a investicemi. Skvělé. Jen drobný detail – podnikatelům pořád nikdo nevyřešil, proč mají pocit, že v survival modu hrají proti vlastní finanční správě.
Součástí balíčku je i jmenování zmocněnce pro transformaci pražských nemocnic a výstavbu supernemocnice. To je mimořádně český příběh: třicet pět let po revoluci jsme zjistili, že by se v hlavním městě hodila nová nemocnice. Tak jmenujeme zmocněnce. To je něco jako, když máte v bytě rok děravou střechu, tak si zřídíte „koordinátora kape-do-kyblíku“. Ale dobrá zpráva – od sametové revoluce jsme nepostavili ani jednu novou nemocnici, takže jakýkoli pokus je vlastně historický úspěch.
Zatímco vláda sní o budoucnosti 2.0, minulost se nám vrací v podobě starých známých kauz a struktur. Programové prohlášení vlády hrdě slibuje, že nezvýší žádné daně, sníží daň z příjmů právnických osob na 19% a zastaví zvyšování odvodů pro OSVČ. Kdykoli politik prohlásí, že „nezvedne daně“, je na místě se podívat, kam se přesunou jiné platby, poplatky, odvody a kreativní definice „není to daň, je to jen povinný příspěvek“. Stát potřebuje peníze; a jak ví každý zkušený admin, když něco zmizí z jednoho logu, objeví se to v jiném.
Ve sněmovně se zatím dál řeší, koho ano a koho ne vydat k trestnímu stíhání, a staré kauzy typu Čapí hnízdo se jako zombíci vracejí zpět do hry. Když nejde o vládu práva, jde alespoň o nekonečný politický seriál. Česká politika je jako rozjetá telenovela – postavy se střídají, ale scénář je pořád stejný: „Nedoporučili vydání“, „je to účelové“, „věříme v nezávislost soudů“.
A aby se nezapomnělo, jak vypadá realita mimo pražské tiskovky, z Brna – Horních Heršpic právě odjel poslední kamion s odpadem z obří nelegální skládky. Část odpadu tam stejně zůstane. Roky si někdo dělá bordel, všichni se tváří, že to nějak zmizí, pak přijde drahý, zdlouhavý úklid a nakonec si řekneme, že část špíny je vlastně folklór a necháme ji tam jako pomník.
Takže souhrn: stát utrácí miliony za právníky kolem bitcoinů, bojuje proti šedé ekonomice, která je podle ekonoma zanedbatelná, plánuje supermoderní ekonomiku 2.0 a supernemocnici, slibuje nezvyšování daní, a reálný fyzický bordel v podobě nelegální skládky se odváží do Německa. Pokud tohle není konzistentní vize, tak už nic.
