Česko si přetočilo hodiny, ale ne hlavu

V Česku se v sobotu volilo ve čtyřech obcích, kde si lidé zvolili nová zastupitelstva s životností zhruba jako jogurt po otevření — jen do řádných obecních voleb na podzim. Účast byla 67 procent, což je na lokální hlasování slušné číslo a zároveň připomínka, že když jde o obecní rybník, lidé občas ještě přijdou, i když na velkou politiku už koukají jako na porouchaný automat na kafe.

Vysoká politika u nás mezitím řeší velké konstrukce státu, rozpočtu a národní odpovědnosti, ale dole na zemi se pořád hlasuje hlavně o tom, kdo zařídí lampu, popelnici a aby se starosta nechoval jako majitel vesnice po dvou pivech. A to je na tom vlastně nejpoctivější: republiku často nejlíp drží pohromadě lidé, kteří nepotřebují mluvit o civilizační misi, stačí jim opravený chodník a funkční kanalizace.

Zahraničí v neděli dál přikládalo pod kotel: Izrael rozšiřuje ochrannou zónu na jihu Libanonu, Ukrajina znovu útočí na ruskou Usť-Lugu a v USA se podle Washington Post připravují varianty pozemní operace v Íránu. To všechno je přesně ten druh vzdálené geopolitiky, který český motorista nejprve ignoruje a pak ho najde na cenovce u stojanu číslo 3.

Česká televize už dřív upozorňovala, že konflikt kolem Íránu tlačí nahoru cenu ropy a s ní i pohonné hmoty, přičemž vláda má jednat o možné regulaci marží na paliva. Takže klasika: někde létají drony a rakety, tady se sepisují tabulky, posílají hlášení o cenách a občan čeká, jestli mu stát pomůže, nebo mu jen slavnostně vysvětlí, proč je drahá nafta vlastně komplikovaný mezinárodní příběh.

V neděli začal letní čas, takže si republika kolektivně ukradla hodinu spánku a tvářila se, že je to modernizační opatření. EU se o konci střídání času baví už tak dlouho, až to připomíná panelákovou schůzi o výměně výtahu: všichni souhlasí, nikdo to neumí zařídit a mezitím taháme nákup pěšky do pátého patra.

Do toho američtí experti hlásí nezvykle vysoký počet meteorů na obloze, pro které prý nemají jasné vysvětlení. Člověk by skoro řekl, že i vesmír už zkouší expresivnější formy komentáře k situaci na Zemi, jen na rozdíl od tuzemské politiky aspoň občas skutečně něco zazáří.

Je ale fér přiznat jednu nepříjemnou věc: pod vrstvou českého pošklebování zůstává dost obyčejná nejistota. Když se svět tříská od Libanonu po Írán a každý otřes se překládá do cen benzinu, dopravy a nakonec i jídla, lidé neřeší ideologii, ale pocit, že stále víc věcí nemají ve svých rukou — a stát jim místo volantu často podává jen leták s vysvětlivkami.