Demokracie na Letné, drahota u stojanu

Realita byla prostá: na pražské Letné se konala demonstrace „Nenecháme si ukrást budoucnost“, namířená hlavně proti krokům vlády Andreje Babiše, a organizátoři čekali velkou účast. K davu mluvili lidé z kultury, vědy i medicíny a celé to stálo na staré české disciplíně: přijít veřejně říct, že tohle už zavání sklepem bez oken.

A pak je tu ten krásný kontrast. Nahoře se zachraňuje demokracie, dole se člověk modlí, aby mu ještě vydržela spojka a nájem. Sněmovní a náměstní patos se v Česku potkává asi tak harmonicky jako svatební pochod a revize komína.

Průměrná cena benzinu v Česku v sobotu vystoupala na 40 korun za litr a nafta na 44,62 koruny, přičemž zdražení souvisí s boji na Blízkém východě a údery v Íránu. Česko se zároveň přidalo k prohlášení k zabezpečení Hormuzského průlivu, protože když už vám hoří světová energetika, je dobré aspoň vydat dokument s vážným výrazem.

Výsledek zná každý, kdo umí otočit klíčkem. Donald Trump něco prohodí o operacích a průlivech, Írán hlásí útok na Natanz, a český řidič si najednou připadá, jako by tankoval archivní koňak. Geopolitika je zkrátka úžasná věc: tisíce kilometrů daleko létají rakety a v Brně pak člověk přemýšlí, jestli výlet není burzovní spekulace.

V Pardubicích začali vyšetřovatelé ohledávat shořelou halu firmy LPP Holding, která mimo jiné vyrábí drony pro Ukrajinu, a policie požár prověřuje jako možné úmyslné zavinění, dokonce i s verzí teroristického útoku. Firma současně odmítla premiérovo tvrzení, že areál nebyl dost zabezpečený, takže jsme dostali i tradiční domácí disciplínu: ještě to doutná, ale politická přestřelka už běží v plném tempu.​

Česká realita umí být mimořádně úsporná. Jinde se řeší bezpečnost strategické výroby, u nás se mezitím stihne veřejné handrkování, kdo komu nezamkl vrata. Čekat na střízlivé závěry u podobné kauzy bývá asi tak realistické jako čekat na hasiče přes aplikaci z podsvětí.

Na tom všem je nejméně vtipné to, že jednotlivé zprávy do sebe začínají zapadat až příliš dobře. Protesty kvůli směřování země, dražší paliva kvůli cizí válce i podezření kolem strategické výroby ukazují, jak křehký je komfort, který jsme si zvykli považovat za samozřejmost.

Nejde jen o to, kdo zrovna stojí na pódiu nebo u řečnického pultu. Jde o to, že běžný člověk stále častěji cítí, že velké dějiny mu lezou do kuchyně, nádrže i nervů, a stát na to odpovídá směsí prohlášení, póz a občasné improvizace v gumákách.