Stát vám to vysvětlí

Včerejší den začal elegantně: vláda představila plán, podle něhož mají Česká televize a Český rozhlas od příštího roku místo poplatků dostávat 7,8 miliardy korun přímo ze státního rozpočtu. Financování má být samostatnou kapitolou rozpočtu a ještě se má valorizovat o inflaci, maximálně o pět procent.

Na papíře to zní jako modernizace. V realitě je to asi tak nezávislé, jako když vám kapesné posílá někdo, kdo zároveň rozhoduje, jestli jste byli dost hodní. Český divák si tak může oddechnout: už nebude posílat pár korun on, ale stát. A jak všichni víme, stát hospodaří s cizími penězi s jemností hodináře a skromností kasina v pátek večer.

Nejhezčí je, že se tomu říká řešení. V české politice totiž „řešení“ často znamená, že stejnou věc zaplatíte jinudy, jen bez té nepříjemné možnosti připomenout si to na složence.

Další číslo z vládního varieté obstaral premiér Andrej Babiš, který oznámil, že první kroky k zestátnění ČEZu přijdou na červnové valné hromadě. Konkrétní opatření nespecifikoval, ale plán na plné ovládnutí firmy státem podle něj dál platí a hotovo má být do roku 2029.

To je přesně ten druh jistoty, který český občan miluje: nevíte co, nevíte jak, nevíte za kolik, ale víte, že je to pro vaše dobro. Premiér působil jako router, který se snaží chytit signál důvěry v paneláku plném mikrovln. Něco bliká, něco šumí, a nakonec vám stejně vypadne spojení ve chvíli, kdy chcete pochopit účet za energie.

Zestátnění se tu prodává jako lék na ceny i chaos. V českém překladu to zatím znamená hlavně to, že se velké slovo vysloví dřív než malý plán.

Do třetice přišla policie s méně poetickou, ale o to přesnější zprávou: letošní březen byl nejhorším měsícem v historii z hlediska kybernetické kriminality. Případů meziročně přibylo o 37 procent, policie eviduje 2533 případů a podvodní „bankéři“ či falešní „policisté“ už letos způsobili škodu 322 milionů korun.

Tohle je mimochodem nejupřímnější obraz země. Politici slibují kontrolu nad médii i energií, zatímco běžný člověk dostane SMS, že má okamžitě potvrdit účet, jinak mu někdo zablokuje život, ledničku a možná i duši. Česká republika roku 2026: stát mluví o strategii, občan přemýšlí, jestli odkaz z neznámého čísla otevřít před kávou, nebo až po ní.

Je v tom zvláštní konzistence. Nahoře se přesouvají miliardy a pravomoci, dole se přesouvají peníze z účtů lidí, kteří jen chtěli kliknout na balík nebo přežít pondělí. Digitální doba nám slibovala pohodlí, ale zatím vypadá spíš jako samoobsluha, kde u pokladny stojí kapsář v saku.

Možná je společným tématem včerejška prostá česká touha po kontrole. Kontrolovat média, kontrolovat energii, kontrolovat podvodníky, kontrolovat chaos. Jenže kontrola bez důvěry je jen hezčí slovo pro nervozitu v obleku. A právě to lidé poznají nejrychleji: ne podle tiskovky, ale podle toho, jestli jim po zaplacení elektřiny ještě zbude na obyčejný týden a jestli se při otevření telefonu necítí jako srnka na dálnici.