Článek
Pondělí 2. března 2026. Den, kdy se naše vláda Andreje Babiše sešla ve Strakově akademii, aby zachránila svět – nebo aspoň Čechy uvízlé v íránském chaosu. Američané a Izraelé tam bouchají na Írán už třetí den, rakety svíští, turisty evakuujeme speciálními lety a my se ptáme: proč tam vlastně naši lidi jezdí na dovolenou, když tu máme Karlovy Vary, Chomutov či dokonce Brno?
Bezpečnostní rada státu se sešla ráno, stupeň terorismu ale nezvýšili – evidentně se Íránští ještě nedostali do Prahy na pivo. A pak ta vláda: schválili etický kodex, podpořili zpřísnění trestů za neplacené výživné. Teď už nebudou tátové jen plakat nad prázdnou peněženkou – půjdou do vězení za úmyslné ignorování dětí. No, lepší v base než dítě bez chleba, ne? Jen doufám, že etický kodex obsahuje i kapitolu „nekrást výživné na dovolenou do Dubaje“.
Politiku vyvažme realitou silnic: smrtelná nehoda u Prahy v Kostelci, kde řidič zůstal zaklíněný v autě do rána, bouráky na D7 kvůli ledovce. Kolikrát ještě musíme slyšet „nepřizpůsobil se podmínkám“, než si koupíme zimní pneumatiky povinné pro mozek?
V Sněmovně mezitím slaví Masaryka – 176 let od narození, setkání pro ty, kteří vědí, že první republika nebyla jen Instagramový filtr. A vernisáž „Umění proti válce“ – ironie, když válka právě běží na Blízkém východě. Umělci malují mír štětcem, politici ho řeší raketami.
