Článek
JZD
V té době většinu zemědělské půdy obdělávala jednotná zemědělská družstva – JZD, ale méně kvalitní půda nebo místa obtížně přístupná pro zemědělskou techniku byla ponechána lidem na tzv. záhumenky a pole, na kterých si obyvatelé vesnic pěstovali plodiny pro vlastní potřebu a pro chov domácích zvířat. Tento fenomén byl nejrozšířenější na jižní Moravě, kde téměř každá rodina obdělávala alespoň kousek pole nebo vinohradu. Ale zpět k příběhu.
Odvážná soudružka
Denní program v mateřských školách se za desetiletí téměř nezměnil. Dopoledne před obědem se s dětmi chodí na procházku. Během prázdnin bývá režim volnější, a tak se jedna učitelka rozhodla využít teplého počasí ke slunění. Vzala si s sebou deku, pod letní šaty oblékla plavky a vyrazila s dětmi do polí. Když dorazili na klidné místo bez dospělých, rozložila na mezi deku, svlékla šaty a když zjistila, že jí přes vysokou trávu děti neuvidí, odložila i horní díl plavek. Dětem předtím řekla, ať si pěkně hrají, nedělají hlouposti a neruší, jen pokud by se někomu něco stalo.
Protože den předtím s manželem popíjeli, brzy ji přemohla únava a usnula. Probudil ji až hlásek jedné holčičky: „Soudružko učitelko, my si hrajeme na pohádku o řepě, a je to velká legrace!“ V polospánku jen zvolala: „To je dobře, tak si hezky hrajte dál!“ Tím však nechtěně zpečetila osud mladé řepy, která rostla na nejbližším poli. V tu dobu měla krásně vzrostlý zelený chrást, ale bulvy byly ještě malé, zhruba jako větší mrkev. Až později na podzim se měly sklízet velké řepné bulvy.
Předčasná sklizeň
Děti, inspirované pohádkou, začaly řepu skutečně tahat ze země. Nejprve jednu, pak další, a protože to šlo snadno, plocha poznamená dětským pleněním se rychle rozšiřovala. Po chvíli to na poli vypadalo jako na po řádění tornáda, mezi vytrhanou řepou se děti válely na zemi a napodobovaly babičku, dědečka i zvířátka. Učitelku z klidného spánku definitivně probral až rozzlobený hlas dospělého: „Proboha, děcka, co to děláte?!“
Majitel pole, starý pán, přijel zkontrolovat svou úrodu na kole, a nemohl uvěřit svým očím. Pole vypadalo, jako by se zde přehnala divoká zvěř. Děti si vesele hrály, smály se a řepa létala vzduchem. Děda chvíli jen zíral, pak se začal ptát: „Kde máte soudružku učitelku?!“ Děti ukázaly směrem k mezi a řekly: „Ona se tam opaluje!“
Láska na první pohled
Děda se vydal tím směrem, a v trávě se před ním náhle vynořila živá Věstonická venuše, učitelka se totiž ve zmatku zapomněla obléct a s jejím výrazně vyvinutým poprosím to byl pro dědu šok. Snažil se nedívat, což ale nešlo a naštvaně zavrčel: ,,Soudružko, tak toto půjdeme řešit na Místní národní výbor!“ Učitelka si v tu chvíli uvědomila, že je nahoře bez, rychle si nasadila horní díl plavek a začala dědu uklidňovat.
Prosila ho, aby to nikam nehlásil, že ji mohou vyhodit ze školství, že mu vše uhradí, a že se moc omlouvá. Učitelka s manželem poškozenému zemědělci v cukrárně zakoupili dárkový koš, který mu s omluvou předali. Ale tím to neskončilo. Děda se do učitelky ten den, kdy ji viděl téměř celou ve své kráse, zamiloval. Ještě roky ji navštěvoval v mateřské škole, nenápadně, se zeleninou, ovocem a vždy s úsměvem. A tak z jedné pohádkové nehody na poli vzniklo nečekané přátelství.