Článek
Všechno to začalo docela nevinně – narazil jsem na video, kde někdo vydělává na akciích a užívá si života někde u moře. Řekl jsem si: proč bych to taky nezkusil? Peníze na spořáku skoro nic nenesly a investování se zdálo jako logický další krok. Otevřel jsem si účet u brokera, poslal první peníze a stal se ze mě „investor“.
Ze začátku jsem věřil skoro každému – sledoval jsem Telegram, YouTube, různé diskuzní skupiny. Všude plno tipů, co určitě „poletí nahoru“. Poslechl jsem, nakoupil… a za pár týdnů byl 20 % v minusu. Až tehdy mi došlo, že když někdo opravdu ví, kam půjde trh, asi se o to nebude dělit zadarmo.
Druhá velká chyba – nakupoval jsem, když byla cena nahoře. Měl jsem strach, že mi ujede vlak. Ale místo růstu přišla korekce. Někdy hned. Často jsem panicky prodával a litoval.
Postupně jsem ale začal věci víc chápat. Naučil jsem se pravidelně investovat – bez ohledu na to, jestli je trh nahoře nebo dole. Takzvané průměrování nákladů (DCA) mi pomohlo udržet klid a snižovat riziko.
Objevil jsem indexové fondy. Nemusíš hádat, která firma zrovna vyletí. Koupíš si kousek celého trhu a jedeš s ním. Žádný stres, žádné složité analýzy.
Dnes mám v portfoliu hlavně dluhopisy, dividendové akcie a pár ETF. Nejdu po extrémních ziscích, ale chci stabilitu. Každý měsíc něco přikoupím, podle situace to trochu upravím. A díky tomu spím v klidu.
Můj největší poznatek za ten rok? Nemá cenu se snažit porazit trh. Hlavní je být jeho součástí. Investování je maraton, ne sprint. A důležité je jít dopředu, krok za krokem.
