Článek
O tématu informovaly Parlamentní listy 26. 1. 2026: Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) ostře vystoupil proti dotační politice svého předchůdce Jana Lipavského. Zveřejnil seznam konkrétních projektů, na které ministerstvo pod předchozím vedením vynakládalo desítky milionů korun z kapes daňových poplatníků. I s přesnými částkami.
Původní článek o pár dní později (30. 1.) převzal autor Václav Dvořák ze serveru Nová republika, kde se můžeme dočíst další podrobnosti. Nejlépe situaci shrnuje sám pan Macinka: „Celkově jde o desítky projektů v hodnotě přesahující 112 milionů korun. Jako ministr, který nyní připravuje rozpočet na příští rok, mohu prohlásit, že tyto výdaje budou zastaveny. S paní ministryní Schillerovou jsme se shodli, že tyto penězovody musejí skončit,“ zdůraznil Macinka.
Konkrétně začal svůj výčet projekty v Barmě (Myanmaru): „Existuje projekt, na který daňoví poplatníci přispěli částkou 2 300 000 Kč. Účelem bylo ´posilování klíčových složek společnosti k obnově demokracie v Barmě‘. Mezi dalšími projekty najdeme například 3 300 000 Kč na psychosociální podporu pro školy na jižní Ukrajině, 1 000 000 Kč na podporu principů rovnosti žen a mužů v Kosovu prostřednictvím advokační činnosti, 3 000 000 Kč pro organizaci Člověk v tísni na projekt posílení postavení mládeže a nezávislých médií v Gruzii, 2 200 000 Kč na expertní přednášky, metodickou podporu aktivistů a rozvoj legislativní e-knihovny ve Vietnamu,“ vypočítal Macinka.
Jenže každá mince má dvě strany. A ta, kterou hrozí otočit ministr Macinka, by nás mohla přijít draho - finančně i reputačně. Vůbec nezáleží na tom, jestli tu někdo soucítí s obyvateli jiných států, kteří trpí kvůli válečným konfliktům, neutěšené vnitropolitické situaci nebo dokonce kvůli nedostatku práv pro sexuální menšiny. I u nás v Česku totiž máme celou řadu více či méně společensky prospěšných projektů, které mnohdy spoléhají na zahraniční financování. Penězovody, které by pan Macinka s paní Schillerovou rádi zastavili, umožňují tok financí oběma směry - a proto je dobré se nejprve zamyslet a bilancovat, jestli se nám takové rozhodnutí vůbec vyplatí. Zrovna ministryně financí by jistě nechtěla být spoluzodpovědná za rozhodnutí, díky kterému ztratíme více, než ušetříme.
Není přitom třeba zacházet do hlubokých finančních analýz. Pro představu stačí i zběžná rešerše, kterou odhalíte, že už jen od těch nejvýznamnějších zahraničních „sponzorů“ získáváme přes 1,2 miliardy korun ročně na projekty v oblasti služeb občanům, na ochranu přírody a také na péči o naše kulturní památky. S dalšími „drobky“ v řádech statisícových a desetitisícových grantů bychom se ale dopočítali ještě výš. Nikdo sice netvrdí, že když zastavíme penězovody do zahraničí, tak hned automaticky přijdeme o všechny čerpané prostředky, ale…
Víte, kam tím mířím, že ano? Nechovejme se jako paraziti. Už nyní dostáváme několikanásobně více prostředků, než vynakládáme.
Pro konkrétní čísla můžeme nahlédnout do hospodaření dvou v poslední době prudce populárních a ministrem Macinkou zmiňovaných neziskovek - Transparency International a Člověk v tísni. Čerpáme přitom z výročních zpráv za rok 2024 (tedy za ministra Lipavského), protože za loňský rok ještě nejsou k dispozici.
První jmenovaná organizace - TI CZ - čerpala od Ministerstva zahraničních věcí 3,7 milionů korun, ze zahraničních zdrojů jí přiteklo téměř 4,1 milionů, a to počítáme jen financování od zahraničních neziskovek (jejich prostřednictvím i od daných států), očištěné o firemní nebo soukromé dary.
Druhá - Člověk v tísni - nám „vydělala“ ještě mnohem víc: z českého státního rozpočtu celkem (nejen od MZV ČR) čerpala přibližně 100 milionů korun, zatímco ze zahraničních, evropských a mezinárodních zdrojů jí přiteklo přes 3,3 miliardy!
Jde samozřejmě o komplexní problematiku… Ne všechny peníze ze zahraničí se utratí u nás a ve prospěch českých občanů, ale stejně tak ani ty „naše“ daňové korunky nejdou všechny do zahraničí. Část práce neziskovek tvoří i projekty, které by chtě nechtě musel někdo realizovat, a pro ministerstvo může být výhodnější je řešit outsourcingem, než kvůli každému zřizovat a financovat další a další výbory, podvýbory a komise. Takové omezování politických trafik určitě vítáme všichni na obou koncích politického a názorového spektra. Na druhou stranu nebudu popírat, že některé financované tituly mi tak úplně smysl nedávají. Nejsem ale do hloubky seznámená s jejich účelem ani přínosem, takže potlačím nutkání soudit knihu podle obalu, jak se říká.
Panu Macinkovi nemůžeme upřít, že se zodpovědně seznamuje s finančními toky na svém ministerstvu. Co by si ale mohl odpustit je strašení občanů představou, jak jim stát bezmála krade peníze po kapsách a posílá je bůhvíkam, aby se svět infikoval liberalismem a LGBTQ+ kulturou. Doufejme, že než splní svůj (unáhlený?) slib o zastavení těchto penězovodů, ještě mu to strážkyně státní kasy pro jistotu přepočítá. A že se nebudeme v České republice tvářit jako chudá rozvojová země, která bere všemi deseti, ale sama nepustí ani chlup. To by bylo opravdu pro ostudu.
