České války: Byla dřív slepice, nebo vejce? Šest kapitol nekonečné diskuzní bitvy

Většinou to začne nenápadně. Někdo u piva pronese větu, která zní jako nevinná filosofická hříčka. „Hele… a co bylo vlastně dřív? Slepice, nebo vejce?“ V tu chvíli se hospoda rozdělí. Na jedné straně stolu sedí ti, kteří vědí, že to byla slepice. Na druhé straně ti, kteří vědí, že vejce. A mezi nimi zůstává pár lidí, kteří už litují, že si dali nealko.

Tahle otázka není otázkou. Je to rozbuška. Je to… mentální granát, který aktivuje hluboce zakořeněné a tak typicky české reflexy. Potřebu mít pravdu. Potřebu ji vysvětlit ostatním. A potřebu považovat opačný názor za známku slabomyslnosti. Tedy spíše - hlouposti. Protože kdo nesdílí moji pravdu, ten přece jasně hloupý je.

Nejde o biologii. Nejde o filozofii. Jde o identitu.

Otázka slepice a vejce je starší než Česká republika, starší než Rakousko-Uhersko a pravděpodobně starší než první český hate-komentář k prvnímu vydání Dalimilovy kroniky.

Už Aristoteles se nad ní zamýšlel. A už tehdy platilo, že odpověď říká víc o odpovídajícím než o realitě. A to zůstalo dodnes. Filozofové řešili příčinu a následek. Teologové řešili stvoření. Biologové řešili evoluci. A Češi řeší, kdo je větší blbec.

Zatímco jinde ve světě se otázka používá jako metafora pro nekonečný cyklus, u nás je to konkrétní problém, který má konkrétní řešení. A to řešení je – překvapivě – vždy přesně to, které si dotyčný myslí. Bez jakýchkoliv námitek. Já mám vždycky pravdu.

První armáda nastupuje s jasným heslem: „Nejdřív musela být slepice. Logicky.“ Argumentace tohoto tábora je jednoduchá, přímočará a emocionálně velmi uspokojivá. Základní doktrína stojí na jednoduchém principu. Vejce snáší slepice. Když není slepice, není co snášet. Tudíž slepice byla první. Tečka. Diskuze ukončena. Pivo dopito.

Tento tábor má v Česku silnou podporu, zejména mezi lidmi, kteří „to mají promyšlený“, mezi lidmi, kteří věří na selský rozum a mezi lidmi, kteří nikdy nepoužijí slovo „evoluce“, pokud nemusí. Je to tábor jistoty. Tábor kurníku. Tábor, který stojí pevně na zemi – ideálně na hlíně, v holínkách.

Na druhé straně barikády stojí lidé, kteří většinou začnou odpověď slovy: „No, ono je to složitější…“ Což je věta, která v českém prostředí automaticky znamená: „Teď tě budu pět minut poučovat.“

Základní doktrína: Slepice nevznikla najednou. Něco velmi podobného slepici sneslo vejce, ze kterého se vylíhla první skutečná slepice. Tudíž - vejce bylo první. Tento tábor operuje s pojmy jako mutace, genetika, nebo evoluční skok. A také s výrazem „vědecky vzato“, který v hospodě funguje podobně jako siréna při náletu – všichni ztichnou, ale nikdo není nadšený. Protože věda je přece něco brrr, je to nástroj v rukou mocných a bůh ví, jak to je a co nám tají…

Vědci se k této otázce vyjadřovali mnohokrát. A pokaždé je to stejné - ten, kdo už má ten svůj názor, ho stejně nezměnil. I přesto, že je vědecký konsenzus poměrně jasný: vejce jako reprodukční strategie existovalo dlouho před slepicemi a první slepice se vylíhla z vejce, které snesl její velmi blízký, ale ještě ne zcela slepičí předek. Z vědeckého hlediska je tedy odpověď jasná: vejce bylo dřív.

Z českého hlediska je to ale odpověď problematická, protože zní chytře, vyžaduje vysvětlení a není úplně intuitivní. A to jsou tři věci, které v české debatě fungují jako červený hadr.

Tahle válka není o slepicích. Ani o vejcích. Je o něčem mnohem hlubším. Je o tom jestli věříme řádu, nebo procesu, jestli máme radši jasný začátek, nebo plynulý vývoj a jestli svět vnímáme jako něco hotového, nebo neustále vznikajícího.

Tábor slepice chce a požaduje jasný bod nula a pevný začátek, něco, co „už tady bylo“. Tábor vejce přijímá i nejasnost, přechody a skutečnost, že věci nevznikají skokem, ale pomalu. A přesně tady se česká společnost láme.

V české kultuře má slepice zvláštní postavení. Není to jen zvíře. Je to polévka od babičky, dvorek z obrazku Lady, vzpomínka na dětství a tak trochu jistota, že „něco bude“. Vejce je naproti tomu křehké, nejisté a může se rozbít. A Češi nemají rádi nejistotu. Radši mají slepici v kurníku než vejce v teorii.

Jakmile se tahle otázka objeví na sociálních sítích, dějí se věci. lidé píší CAPSEM, protože pak to má větší váhu, sdílejí odkazy, které nikdo nečte a okamžitě se objeví bombradování větami ve stylu „zjisti si něco“. Každý tábor má také samozřejmě v rukávu „svého kamaráda, co studoval biologii“, článek, který „to definitivně vysvětluje“ a absolutní jistotu, že tentokrát už je to vyřešené. Jenže, není… Ty debaty nikdy nekončí…

Pravda je jednoduchá a zároveň tak trochu nepohodlná: biologicky bylo dřív vejce, lidsky byla dřív slepice a společensky bude tenhle spor trvat navždy. Protože kdyby skončil, Češi by si museli najít jiný způsob, jak se hádat o věci, na kterých vlastně nezáleží. Takže - co bylo dřív? Záleží, koho se zeptáte. A možná je to tak v pořádku. Protože dokud se dokážeme hádat o slepici a vejci, pořád jsme ve stavu, kdy nás trápí opravdu jen na malichernosti. A to je, na dnešní poměry, vlastně docela optimistické.

Článek je z cyklu České války. V něm budeme řešit otázky, které nás rozdělují. Hlasujte v anketě a přidejte se ke svému táboru. Kde je pravda?

Slepice, nebo vejce?

CO BYLO DŘÍVE? SLEPICE NEBO VEJCE?