Článek
Existují dvě základní skupiny lidí. Ti, co mají pravdu, a ti druzí. A pak je tu ještě drobný pododdíl, který tvrdí, že „má rád obojí“, ale tomu nevěří nikdo. V Česku totiž neřešíme, jestli máme rádi zvířata. Řešíme, jaká zvířata máme rádi správně. Kočky, nebo psy. A hlavně proč jsou ti druzí úplně mimo.
Anketa
Pejskaři o sobě říkají, že jsou aktivní, zodpovědní a chodí ven. Kočkaři o sobě říkají, že jsou nezávislí, inteligentní a že nepotřebují ven chodit s nikým, kdo se válí v hovnech. Obě skupiny se shodnou jen na jedné věci: že ta druhá skupina něco zásadního nepochopila.
Pes je podle jedněch důkazem lidskosti. Bezpodmínečná láska, věrnost, radost z každého návratu domů. Kočka je podle těch samých lidí arogantní spolubydlící, která by vás sežrala, kdybyste byli menší. Kočkaři naopak vidí v psovi hysterickou kouli chlupů, která potřebuje neustálé potvrzování vlastní existence. A v kočce sofistikovanou bytost s jasně nastavenými hranicemi. Jinými slovy: projekce jak vyšitá.
Zajímavé je, že debata o kočkách a psech se velmi rychle změní v debatu o lidech. Pejskaři jsou prý společenskí, kočkaři asociální. Pejskaři jsou prý zodpovědní, kočkaři líní. Kočkaři jsou prý introvertní intelektuálové, pejskaři jednoduché duše s vodítkem v ruce. Nikdo se přitom neptá těch zvířat, která jen existují a netuší, že se stala nástrojem kulturní války.
Sociální sítě to celé samozřejmě zjednodušily. Stačí jedna fotka psa s popiskem „on by tě nikdy nezradil“ a hned víme, že autor má jasno nejen v mezilidských vztazích, ale i v morálce světa. Fotka kočky s výrazem pohrdání zase signalizuje, že autor prohlédl lidskou malost a našel spřízněnou duši v tvorovi, který ho ignoruje.
Celé je to vlastně docela české. Máme rádi jednoduché škatulky. Když nemůžeme někoho označit za dezoláta, sluníčkáře nebo vlastizrádce, pořád tu máme pejskaře a kočkaře. Konflikt bez následků, kde si můžeme vybít frustraci, aniž bychom museli řešit cokoliv skutečně důležitého.
Pravda je ale mnohem nudnější. Pes není lepší než kočka. Kočka není chytřejší než pes. A člověk, který si myslí, že jeho volba domácího mazlíčka z něj dělá lepšího člověka, má problém úplně jinde než v obýváku nebo na zahradě.
Zvířata nejsou ideologie. Nemají potřebu dokazovat si, že jsou víc než ta druhá. To zvládáme sami. A možná kdybychom do debat o kočkách a psech vkládali o něco méně ega a o něco víc klidu, zjistili bychom, že se vlastně nehádáme o zvířata. Hádáme se o sebe.
A to už je, bohužel, úplně jiný druh mazlíčka.
Článek je z cyklu České války. V něm budeme řešit otázky, které nás rozdělují. Hlasujte v anketě a přidejte se ke svému táboru. Kde je pravda?
