České války: Nabízet návštěvě kávu? Jde o slušnost nebo přežitek?

Přijdete na návštěvu. Sednete si. Chvíli si povídáte. Čekáte. A nic. Žádná otázka, jestli si dáte kávu, čaj nebo aspoň vodu. Jen ticho a pocit, že se něco stalo špatně.

Káva u návštěvy je zvláštní český rituál. Nejde ani tak o nápoj, jako spíš o signál. O to, jestli jste vítaní. Jestli s vámi hostitel počítal. A jestli se z krátkého „stavění se“ nestane jen rychlá formalita.

Pro jednu skupinu lidí je nabídka kávy naprostý základ slušnosti. Automatická věc, nad kterou se nepřemýšlí. Přijdete, dostanete kávu. Když ne, něco je špatně. Buď vztah, nebo hostitel.

Druhá skupina to ale vidí úplně jinak. Podle ní platí jednoduché pravidlo: kdo chce kávu, řekne si. Hostitel přece není číšník a návštěva není v kavárně. Nabízet automaticky každému všechno je zbytečné a často i otravné.

A tak vznikají trapné situace.

Host čeká, hostitel čeká. Nikdo nic neříká. Host nechce obtěžovat, hostitel nechce vnucovat. A z obyčejné návštěvy se stane tichý souboj očekávání. Zvláštní kapitolou jsou návštěvy „na chvíli“. Ty, co přijdou jen něco vyřídit. Má se i jim nabízet káva? Někteří říkají, že ano, protože je to slušnost. Jiní, že ne, protože je to zbytečné zdržování. Výsledkem je další prostor pro nedorozumění.

Pak jsou tu lidé, kteří kávu nepijí. Nebo ji pijí jinak. Bez kofeinu, bez mléka, bez cukru. Když už kávu dostanou, je to často jiná káva, než by chtěli. A odmítnout ji je skoro stejně trapné jako ji vůbec nedostat.

Do toho vstupuje ještě jeden faktor: tlak na pohostinnost. Když nabídnete kávu, často následuje otázka na sušenku, koláč nebo aspoň něco malého k zakousnutí. A z krátké návštěvy je najednou malá hostina, na kterou hostitel neměl náladu ani čas.

Možná právě proto někteří lidé s nabízením kávy váhají. Ne proto, že by byli nezdvořilí, ale proto, že nechtějí rozjíždět celý společenský rituál.

Jenže ten rituál tu pořád je. A funguje jako tichý test vztahů. Nabídneš – je to v pořádku. Nenabídneš – něco nesedí. I když to nikdo neřekne nahlas.

Káva u návštěvy tak není o kofeinu. Je o očekáváních, zvycích a malých gestech, která si každý vykládá jinak. A přesně proto dokáže rozdělit i lidi, kteří se mají rádi.

Článek je z cyklu České války. V něm budeme řešit otázky, které nás rozdělují. Hlasujte v anketě a přidejte se ke svému táboru. Kde je pravda?