Článek
V příbězích o stvoření lidstva, které formovaly západní kulturu, hraje Eva roli té druhé, té, která byla stvořena z mužova žebra a stala se symbolem podřízenosti i prvotního hříchu. Jenže staré texty a lidová tradice skrývají postavu, která tento černobílý obraz zcela rozbíjí. Lilith, údajná první Adamova manželka, je v posledních letech předmětem obrovského zájmu nejen religionistů, ale i popkultury a feminismu. Její přitažlivost tkví především v tom, že na rozdíl od Evy nikdy nepřijala roli podřízené společnice a raději zvolila vyhnanství a démonizaci než život v nesvobodě.
Z pohledu religionistiky a vědy o textech se postava Lilith neobjevuje přímo v kanonické knize Genesis, jak ji známe z běžných biblí. Její kořeny sahají mnohem hlouběji do mezopotámské mytologie, kde figurovala jako noční démon spojený s bouřemi a nemocemi. Do židovského prostředí se dostala pravděpodobně skrze babylonský vliv. Klíčovým textem pro její příběh se však stala až středověká Abeceda Ben Siry, napsaná někdy mezi 8. a 10. stoletím. Právě zde se poprvé objevuje ucelené vyprávění o tom, že Bůh stvořil Adama a Lilith současně, ze stejného prachu země. To je zásadní rozdíl oproti Evě, protože Lilith z tohoto titulu odvozovala svou naprostou rovnost s mužem.
Konflikt mezi Adamem a Lilith v těchto textech nezačíná u jídla, ale v ložnici. Lilith odmítala při intimním styku zaujímat podřízenou polohu a argumentovala tím, že jsou si oba rovni. Když Adam odmítl ustoupit a trval na své dominanci, Lilith vyslovila nevyslovitelné jméno Boží a odletěla z ráje do pustiny u Rudého moře. Podle legendy za ní Bůh vyslal tři anděly, aby ji přiměli k návratu, ale ona se raději rozhodla stát matkou démonů. Náboženská tradice ji následně vykreslila jako nebezpečné noční monstrum, které krade novorozence a svádí muže ve spánku, čímž se stala jakýmsi archetypem „osudové ženy“, která je trestem za mužskou touhu.
Věda v postavě Lilith vidí především fascinující příklad literárního vývoje mýtu, který se snažil vysvětlit určité nesrovnalosti v Bibli. V knize Genesis se totiž nacházejí dvě verze stvoření člověka – jedna hovoří o stvoření muže a ženy současně, druhá o stvoření Evy z Adamova žebra. Postava Lilith v lidové tvořivosti vyplnila mezeru v první verzi a stala se vysvětlením pro to, co se stalo s onou první, „nepovedenou“ ženou. Pro historiky je Lilith zrcadlem dobových strachů ze sexuality a ženské nezávislosti.
Dnešní doba však Lilith vnímá úplně jinak. Zatímco náboženství ji po staletí používalo jako odstrašující příklad vzpurnosti, moderní čtenáři v ní vidí první hrdinku v boji za rovnost. Je zajímavější než Eva, protože její příběh nenabízí pasivní přijetí osudu, ale vědomou volbu svobody za cenu ztráty bezpečí ráje. Zatímco Eva je vnímána jako postava, která byla svedena hadem a následně pykala, Lilith je vnímána jako ta, která se nenechala ovládnout ani Adamem, ani Bohem.
Tato dynamika činí z Lilith postavu, která mluví k dnešní společnosti mnohem silněji než tradiční biblické archetypy.
