Článek
Když slova vadí
Možná to zní zvláštně, ale i obyčejná kniha může být pro někoho natolik nebezpečná, že ji zakáže. Důvody bývají různé – politické, náboženské, morální nebo společenské. Zakazovaly se knihy, které kritizovaly režim, poukazovaly na nespravedlnost, nebo prostě jen nebyly „vhodné“ pro lidové masy, protože vybízely k zamyšlení.
Zakázané knihy v Československu
V období komunistického režimu (1948–1989) byla v Československu celá řada autorů zakázána a jejich knihy staženy z knihoven nebo skončily v tzv. trezoru. Číst je bylo možné jen díky samizdatu, anebo vycházely v exilu.
Mezi zakázané autory patřili například:
- Milan Kundera (Žert)
- Josef Škvorecký (Zbabělci)
- Václav Havel (Moc bezmocných)
- Ludvík Vaculík (Sekyra)
- George Orwell (1984, Farma zvířat)
Knihy se kopírovaly ručně, tajně se půjčovaly, předčítaly a ukrývaly. Čtení se tak stalo tichým aktem odporu.
Jak je to s cenzurou dnes?
V demokratické České republice není státní seznam zakázaných knih. Ale to neznamená, že úplně všechny knihy mohou být bez omezení šířeny. Zákon nepovoluje propagaci nacismu, komunismu nebo popírání holokaustu, a tak může být šíření některých publikací soudně omezeno.
Mezi takové knihy se řadí například:
- „Mein Kampf“ – Adolf Hitler: Ačkoliv je možné knihu sehnat, vydání bez odborného komentáře může být problematické.
- Neonacistická literatura nebo knihy popírající holokaust: Jejich šíření může vést k trestnímu stíhání.
Rozhoduje se případ od případu – jde o to, zda kniha podněcuje nenávist, porušuje zákon nebo je jen kontroverzní.
Slova mají váhu
Zakazování knih ukazuje, jak mocná může literatura být. Když se někdo bojí napsaného slova, je to možná důkaz, že právě to slovo má sílu něco změnit.
Dnes můžeme číst cokoliv. A i když se to někdy může zdát samozřejmé, rozhodně to samozřejmost není. Možná právě proto má smysl o zakázaných knihách mluvit – nejen jako o historii, ale jako o připomínce, že svoboda slova je vzácná a křehká.
Chceš si přečíst něco, co bylo kdysi zakázané? Zkus třeba Orwellovu „Farma zvířat“, Kunderův „Žert“, nebo eseje Václava Havla. Nejen že jde o literárně silné texty, ale zároveň pochopíš, proč se jich tolik lidé kdysi báli.
