Článek
Naštěstí to vypadá, že se oheň už podařilo dostat pod kontrolu, a tak nelehnou popelem domovy přes čtvrt miliónu lidí, ani unikátní památky včetně slavného Mollat - největšího knihkupectví ve Francii, kde na 24 kilometrech polic čeká na své čtenáře přes 400.000 knih.
Možná právě tady dostala britská spisovatelka Gillian Harvey nápad na svůj román Čtenářský klub v Bordeaux, který letos vyšel v českém překladu s podtitulem „Přátelství je pouhý začátek jejich příběhu…“.
Jako v každém dobrém vyprávění se i tady potkávají zdánlivě nekompatibilní hrdinové: starší dáma se spoustou aktivit, šikovný řemeslník s rozháranou duší, čerstvá maminka, reklamní textařka zápasící o pozornost těžce pubertální dcery a toulajícího se manžela, i skoro dospělý student, který se na první schůzce klubu ocitl zdánlivě nedopatřením. Ti všichni mají jedno společné - jde o Angličany, kteří se ať už svým rozhodnutím nebo snahou svých blízkých ocitli ve francouzském městě a potřebují nový impulz.
Zdánlivě nekonfliktní výběr románů Na větrné hůrce, Pýcha a předsudek či Paní Bovaryová před ně staví úkol podívat se na „kamennou klasiku“ novýma očima. Do jejich hodnocení se promítá nejen posun v čase, který už uběhl od jejich vydání, ale i vlastní životní zkušenosti. A ty jsou samozřejmě u každého odlišné.
Knihkupectví Mollat má i svou „českou sekci“
Čtyřicátnice Leah si musí vyjasnit, jestli stěhování a pokus o soběstačné pěstování zeleniny byl tím nejlepším nápadem nebo spíš příkopem, který od sebe odděluje jednotlivé členy její rodiny - manžela přecitlivělého na své zahradnické neúspěchy i hormony zmatenou dceru, která se přes noc stala z přítulné holčičky odtažitou adolescentkou s vyhraněným názorem na všechny i na všechno.
Skorotřicátnice Monica bojuje s pochybnostmi, jestli je dost dobrá máma své novorozené dceři Belle, i zda by raději nevyměnila dokonalý a finančně zajištěný život po boku věčně nepřítomného manžela - pilota za to, aby s ní a dítětem trávil víc času.
Nedávno plnoletý Alfie jako kdyby do klubu čtenářů ani nepatřil. Zdánlivě mamánkovsky reaguje na každý telefonát od své rodičky a hned za ní utíká. Čtenář si až postupně uvědomuje, co pro mladého hrdinu znamená těžce nemocná máma, která jej kdysi „unesla“ z předměstí plného gangů a věnovala veškerou svou energii k tomu, aby mu nabídla perspektivnější život, než jaký by jej čekal doma.
Čtyřicátník George si užívá zdánlivě bezstarostný život moderního nomáda. Po velkém citovém rozčarování se odhodlává pustit si do svého světa zase lásku a ukazuje, že i chlap s kalhotama od barev a rukama plnýma mozolů může najít ve zdánlivě ženských románech kus pravdy pro sebe.
Jako cibule se postupně loupe duše nejstarší Grace. Ta odešla kdysi z Anglie za svým manželem, aby se po několikaměsíčním pokusu žít „po francouzsku“ měli opět vrátit k Temži, když dotyčný dostane „nabídku snů“ ve svém oboru.
Jenže Grace se k překvapení obou rozhodne jít dál sama a k mužově rozčarování zůstává, byť za cenu rozpadu jejich na první pohled harmonického vztahu. Aby vyplnila svůj život, vrhá se do nejrůznějších aktivit. Nápad na anglický čtenářský klub vychází z její lásky ke knihám a potřeby si o nich povídat.
Až v samém závěru příběhu, po všech změnách v osudech členů klubu, se i ona odhodlává vstoupit do své „13. komnaty“, aby z ní vyhnala minulost a dala jí úplně nový smysl.
Kavárna - ideální místo pro čtení
Pokud od Čtenářského klubu v Bordeaux čekáte lehké ženské čtení na léto, mám pro vás dvě zprávy - ano, čte se lehce, ale ne - nejde o prvoplánový příběh. Postavy - hlavně ty ženské - mají hloubku a za jejich jednáním i přemýšlením se skrývá bohatá životní zkušenost autorky.
Sedmačtyřicetiletá Gillian Harvey začínala jako učitelka angličtiny na základní škole, kde se seznámila s jedenapadesátiletým kolegou. I když oba byli zadaní, postupně zjistili, že si skvěle rozumí.
Později, když se jejich původní vztahy rozpadly, se rozhodli založit rodinu, ale nedařilo se jim mít vlastní děti. Proto se odhodlali odejít do Francie a pokusit se farmařit (ano, Monica i Leah mají hodně ze své autorky). Nakonec manželé Harveyovi postupně přivítali na svět 5 dětí (z toho jedna dvojčata), překonali manželovu mrtvici a v loňském roce se vrátili do Anglie. Dnes žijí v Norfolku.
Gillian začala během covidu publikovat nejprve blog a sloupky v několika anglických novinách. Její svižné příhody z „francouzského“ života se setkaly s velkým zájmem čtenářů. Později si troufla i na romány - v češtině jí vyšly tři, v angličtině už jich má za sebou dvanáct.
Její styl je odlehčený, aniž by se vyhýbal zásadním událostem v lidském životaběhu, včetně nejnáročnějších momentů, jako jsou pochybnosti o existujícím či naopak neexistujícím mateřství a partnerství či smrti.
Ať už budete mít Čtenářský klub v Bordeaux jen sami pro sebe nebo se s ním podělíte s přáteli ve svém „čtenářském klubu“, jsem si jistá, že času, který mu věnujete, nebudete litovat.
Pro další informace:
Gillian Harvey: Čtenářský klub v Brodeaux, Bourdon, 2026
