Článek
Zlomem byl rok 2005, kdy archeologové pod vedením akademika Houyuan Lu v severozápadní čínské provincii Lajia odkryli 3 metry pod okolním povrchem převrácenou misku a objevily na jejím dnu zbytek historicky prvních doložených nudlí.
Jak je možné, že se zachovaly víc než 4.000 let? Dle úsloví, že všechno špatné je k něčemu dobré tomu napomohlo zemětřesení. Když se totiž na území nedaleko dnešního Mongolska začala chvět země, někdo právě dojídal misku s „prašpagetami“. Zda ji shodil on nebo chvění země, to už se patrně nikdy nedozvíme, každopádně na dně misky se uchovalo několik dlouhých nudlí tak, jak je známe dnes.
Vědci jejich rozborem zjistili, že tehdejší těstoviny se připravovaly nikoliv z rýžové mouky, jak je tomu v Asii dnes, ale z prosa, které se v některých částech Číny používá k výrobě nudlí doposud.
Písemné důkazy o tom, že si Číňané pochutnávali na těstovinách, ale pocházejí až ze 2. století před naším letopočtem. Zprávy o tom, že vojáci si s sebou nosili jídlo v suché formě vyrobené z pohankové, prosné či dokonce hrachové mouky, obsahují spisy týkající se armády. Pro dlouhé cesty byly ideální - byly lehké, nezabraly moc místa, jejich příprava byla rychlá a navíc si je mohli vojáci udělat téměř kdekoliv a kdykoliv. Zkrátka ideál vojenské logistiky.
Ostatně, ruku na srdce, kdo z vás si občas nezalije rychlou „čínskou polévku“ v hrnku horkou vodou? To, co se skrývá v sáčku, ale nejsou opravdové čínské špagety - ty se označují jako Mi Xian a mohou být dlouhé až 2 metry.
Spagetti mohou být i dekorativní
V Evropě se poprvé objevují pšeničné těstoviny vyrobené jen z mouky, špetky soli a vody v antickém Řecku, odkud je přebírá (stejně jako spoustu dalšího - od divadla, přes filozofii až po bohy) Řím. A právě budoucí Itálie se stane zemí nudlím všeho druhu zaslíbenou. Opět to souvisí s armádní logistikou, ale i s podnebím, kde všechno rychle schne a zároveň se dobře daří obilí.
Ostatně i název „spagetti“ vychází z italského slova „spago“ neboli tenký provázek. Původní špagety měly na délku až 1 metr, postupně se ale zkracovaly až na dnešních cca 30 cm. Důvodem je snadnější uskladnění i praktičtější vaření ve vodě, která by měla být slaná jako mořská voda. Mimochodem, i mezi špagetami jsou rozdíly, které určuje jejich tloušťka. Existují vlasově tenké spagettini, klasické spagetti, makarony neboli špagety s otvorem uvnitř, a pak 4 mm široké a ploché linguine.
První špagety v severní části Rakouska-Uherska začala vyrábět v 80. letech 19. století firma bratří Vlastimila a Dobroslava Zátků ve svém mlýně na Vltavě nedaleko Českých Budějovic. Ti ovšem do původního jednoduchého receptu přidali něco vlastního - totiž vajíčko. Díky němu získaly české těstoviny žlutější odstín, ale také se začaly víc lepit.
Dnes najdete jak zastánce původních špaget z tvrdé semoliny, ale i těch vaječných. Dokonce si můžete volit i podle barev - od červených dobarvených rajčatovou šťávou, přes zelené, které dostávají odstín ze špenátu, až po unikátní černé. Ty se pro změnu dobarvují sépiovým inkoustem a na talíři vypadají opravdu zajímavě.
Černé špagety jsou obarveny přírodním způsobem pomocí sépiového inkoustu a podávají se ve Středomoří, převážně ve Španělsku a Portugalsku
Ať už si dáte kteroukoliv verzi, nezapomeňte, že umění jíst civilizovaně špagety je třeba trochu trénovat, než si je objednáte v restauraci. Ale pokud párkrát zkusíte osvědčený trik, kdy si vidličkou natočíte menší sousto na pomocnou polévkovou lžíci, nikdo vám nebude moc vytknout, že si s nimi neporadíte ani před králem.
Mimochodem, právě ke špagetám se váže jeden z oblíbených aprílových žertů, který se zrodil v Británii v roce 1957. Tehdy si BBC vystřelila ze svých diváků reportáží o tom, jak se díky mírné zimě už sklízí první letošní úroda ze švýcarských špagetovníků. Tehdy jim to ještě prošlo, protože špagety nebyly v ostrovním království až tak populární. Dnes už by jim na podobný vtípek skočil málokdo. Špagety jsou totiž oblíbené po celém světě, na míle daleko před všemi dalšími tvary těstovin.
Pro další informace:
