Článek
Dostat se legálně do gynekologické ordinace se silnější polovině lidstva zpravidla povede – nepatří-li k lékařům-specialistům, elektrikářům nebo rozechvělým nastávajícím otcům – jen naprosto výjimečně.
Zato ženy si „užívají“ hájeného prostoru minimálně 1× ročně – alespoň pokud poctivě dodržují preventivní prohlídky, které nejedné doslova zachrání život (rakoviny prsu, vaječníků, děložního čípku nebo dělohy jsou pěkné mrchy a ještě na sklonku minulého století měly na kontě hodně životů našich maminek, babiček i kamarádek. Ano, nemyslím 19., ale 20. století!
Dneska díky preventivním programům už jde o mnohem menší Damoklův meč ženského pokolení, byť pořád zůstává. Ale naštěstí jej lze celkem rychle diagnostikovat, zaléčit a už dvěma kamarádkám z mého okruhu se po včasném zákroku podařilo dočkat se i zdravých ratolestí.
Největším úskalím – a s pokročilejším věkem je to čím dál větší strašák – je vyhoupnout se elegantně na gynekologické křeslo a setrvat pár minut v poloze brouka na krovkách. Uvědomila jsem si to nedávno, když jsem doprovázela příbuznou seniorku na vyšetření, které ji předem děsilo. Vloni se jí totiž podařilo při gymnastickém výkonu „hop nahoru“ podařilo pohnout zády tak, že se téměř měsíc pořádně nenarovnala, a tak se už předem děsila, jak to dopadne tentokrát.
Gynekologická křesla mají to úskalí, že se předpokládá vyhození nožek do úrovně přibližně prsou vyšetřujícího, aby měl dotyčný či dotyčná patřičný výhled do všech skrytých zákoutí. Některá už jsou dnes na takové úrovni, že se příchozí posadí do běžné polohy a pomocí hydrauliky si ji lékař „upraví“ do náležité podoby. Pohříchu jde o „mercedesy“ mezi křesly a tomu odpovídá i cena. Proto je většina ordinací vybavena spíš „škodovkami“, kde si o podobném přepychu mohou pacientky jen zdát.
Tak si říkám, jestli by nemohl existovat nějaký dotační program pro gynekology, který by jim – vzhledem k stárnutí společnosti – mohl pomoci postupně vyměnit leckde až muzejní kousky jejich hlavního pracovního nástroje za modernější a k pacientkám přátelštější modely.
Jinak může hrozit, že se dámy postupně s omezující se hybností raději vzdají požehnání pravidelné prohlídky. A to by nás jako společnost mohlo časem vyjít mnohem dráž na zhoršeném zdravotním stavu. Což by byla velká škoda, zvlášť když už jsme se naučily třeba pravidelně chodit i na neoblíbený mamograf.
