Článek
V průběhu roku 2020 zavedla i městská část Praha 10 modré zóny parkování. To znamená, že na těchto místech smí zaparkovat pouze ti, kteří na to mají oprávnění. Okamžitě jsem se začal pídit po tom, jak je možné takové oprávnění získat a kolik to bude stát. S cenou, kterou musím za oprávnění platné po dobu jednoho roku zaplatit, jsem byl smířen. Záhy jsem však zjistil, že na takové oprávnění nemám nárok.
Bydlím na Praze 10 již více jak deset let. Jsem tu sice v pronájmu, avšak trvalé bydliště mám stále vedené v bytě svých rodičů v mém rodném městě. A to je z pohledu Úřadu městské části Praha 10 neřešitelný problém. Pokud totiž na Praze 10 nevlastním nemovitost, nebo tu nemám trvalé bydliště, pak nejsem oprávněn k tomu, abych zde na modrých zónách parkoval.
Mám tak zpravidla dvě možnosti. Parkovat mohu na speciálně vyhrazených parkovacích místech a chovat se přitom jako návštěva. To je ale pro moje potřeby naprosto nevyhovující. Návštěva smí totiž na daném místě parkovat omezenou dobu, doslova jde pouze o pár hodin, za které ještě navíc musím platit poplatky v řádu desítek korun, nejčastěji se to pohybuje kolem 40 Kč za každou hodinu. Je tak nereálné, abych svůj vůz každé tři či čtyři hodiny přeparkovával a znovu a znovu platil parkovací poplatky. To bych musel být celý den doma a nemohl bych kvůli tomu chodit ani do práce.
Druhou možností je parkovat na modrých zónách bez parkovacích hodin a doufat, že kontrolní vůz kontrolující parkovací oprávnění navštíví ulici, ve které parkuji, zrovna v momentě, kdy budu se svým vozem pryč. V praxi se ale taková věc uhlídat nedá. Pravidelně mi tak chodí pokuty, které musím jednou za čas uhradit. Jenže takové parkování mě mnohdy vyjde mnohem dráž.
Roční parkovací oprávnění stojí na Praze 10 mezi 600 až 1200 Kč podle toho, jak velkou oblast si pro své parkování vyberu. Na pokutách zaplatím ročně i mnohonásobně víc, zpravidla i přes 10 tisíc korun. Jinou možnost ale zkrátka nemám, protože své trvalé bydliště z osobních důvodů přepisovat nechci.
Úřad městské části Praha 10 je tak ke svému rezidentovi, kterým jsem, neboť je tato městská část mým domovem již po dlouhá léta, velmi nevlídný a nedovoluje mi žádat o parkovací oprávnění. Mám tedy sice auto, ale nemohu s ním u svého bydliště bez sankcí zaparkovat. Každý den se tak hrozím, že ve schránce najdu dopis s další pokutou, kterou budu muset uhradit.
Je to ale správně? Nestálo by přece za uvážení, zda by si o parkovací oprávnění nemohli žádat i lidé s přechodným pobytem? V praxi v tom přeci žádný rozdíl není. Bydlím tu a jsem tu v nájmu, ať už tu mám trvalé bydliště či nikoli. Takhle na nízkou flexibilitu úřadu doplácím tisíce korun každý rok.
Zdroje:
vlastní zkušenost
