Článek
Mistrovství světa v hokeji se poprvé konalo v roce 1920, v Praze pak poprvé v roce 1933. Česká republika se stala pravidelným pořadatelem této prestižní sportovní soutěže, avšak dobrá umístění se nám dlouho vyhýbala. Teprve v roce 1947 se českým hokejistům poprvé v historii povedlo toto mistrovství vyhrát. Bylo to zrovna v době, kdy se toto mistrovství konalo v Praze. A svůj úspěch zopakovali ještě v roce 1949 na mistrovství světa ve Stockholmu. K tomu se jim ještě na zimní olympiádě v roce 1948 ve Svatém Mořici povedlo obsadit druhé místo. Byla to první zlatá éra českého hokeje. Hokejisté se stali slavnými a tento sport začali Češi milovat.
Psal se rok 1950 a blížila se velká událost. Čeští hokejisté měli odletět do Londýna na mistrovství světa, aby obhajovali mistrovský titul z předcházejícího roku. Odlet byl původně plánován na 11. března 1950, byl ale nakonec zrušen z důvodu, že komentátor, který měl odletět spolu s hokejisty podle slov komunistické strany neměl platné britské vízum. To ale byla lež.
O dva dny později se všichni hokejisté museli dostavit do Tyršova domu na Malé Straně, kde jim bylo oznámeno, že se Češi mistrovství světa v Londýně nezúčastní. A to jen kvůli postupu britských úřadů šampionátu. Část hokejistů se tak odebrala domů na Moravu, část šla z nich šla zapíjet žal do restaurace U Herclíků. Tam se opili a v souvislosti se zákazem vycestovat nemluvili o tehdejším komunistickém režimu v dobrém. A jejich sešlost pak měla rychlý konec. Příslušníci StB vtrhli do restaurace a všechny hokejisty pozatýkali. V následujících dnech zatkli i ty hokejisty, kteří v restauraci v době zátahu sice nebyli, bylo ale jisté, že se sešlosti alespoň na chvíli zúčastnili.
No a pak tu byl ještě Bohumil Modrý. Hokejista, který v té době již nebyl členem národního týmu, ani se sešlosti v restauraci U Herclíků neúčastnil. Toho StB zatkla také a byl označen za ústřední postavu celého spiknutí. A pak začal soud.
Následoval převoz hokejistů do dnes již zrušené věznice na pražských Hradčanech. Tam museli hokejisté zakusit řadu výslechů a mučení. Teprve na podzim téhož roku se konal soud s vyloučením veřejnosti. Do soudní síně nesměli ani novináři, ani příbuzní hokejistů. Vše proběhlo velmi rychle a hokejisté byli odsouzeni za vlastizradu a špionáž. Odsouzeno bylo celkem jedenáct mužů. Délka trestů se lišila. Nejhůře dopadl Bohumil Modrý, vůdce údajného spiknutí, ten dostal 15 let odnětí svobody. Odsouzen byl i Augustin Bubník, otec českého herce a dabéra, ten dostal 14 let.
Následovalo věznění hokejistů na plzeňských Borech, pak byli poslání na práci do uranových dolů. V roce 1955 jim ale nakonec byla udělena milost prezidentem Zápotockým. Co se stalo a jak to tenkrát doopravdy bylo, je dodnes předmětem spekulací. Spekuluje se o tom, že měl tehdejší komunistický režim strach z toho, že by tým mohl emigrovat, o čemž už se podle důkazů v národním týmu vedly několikrát řeči. Existuje ale i možnost, že Rusko se chtělo zbavit až příliš dobrého českého týmu, který by pro ten jejich představoval velkou konkurenci.
Zdroje:
