Článek
Vysoké marže obchodů a příliš vysoké ceny produktů, zejména pak potravin. To je to, co poslední dobou trápí řadu chorvatských občanů. Ceny u nich vystřelily strmě vzhůru, aniž by k tomu byl racionální důvod. Vinu totiž Chorvaté dávají obchodním řetězcům a prodejcům, které si na zboží dávají příliš vysoké marže.
Nespokojenost Chorvatů vedla až k plánovanému bojkotu obchodů. Na pátek 24. ledna se skrze sociální sítě a jiná média domluvili, že vynechají nákupy v potravinách, na trzích, v obchodních domech i centrech. Že to nedodrží každý bylo předem jasné, ale nespokojenost Chorvatů s cenami byla zřejmě opravdu tak velká, že obchody po většinu dne zely prázdnotou.
Záběry obchodních center, kde se sem tam objevil nějaký člověk, působily jak z apokalyptického filmu. Prodavačky v obchodech se nudily, zákazník se u nich mihnul opravdu jen výjimečně. Jediné, kde lidé alespoň z části nakupovali, byly maloobchody s potraviny. Tyto video materiály samozřejmě záměrně ukazovaly prakticky zcela prázdné obchody, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo. Celkově ale tržby za zmiňovaný pátek klesly o 47 procent oproti pátku o týden dříve. A to je neuvěřitelně vysoké číslo, které hovoří jasně. Chorvatům už došla trpělivost.
A situace v Chorvatsku ukázala jednu důležitou věc. Spotřebitel není jen ten, který je nucen přijímat cenu, kterou si obchodník stanoví. Právě spotřebitelé jsou ti, kteří by měli ceny vytvářet. A obchodníci by se měli mít na pozoru před sílou spotřebitelů, kteří se semknou v nespokojenosti a ukážou, že už toho mají dost.
U nás je to s maržemi obchodníků, zejména pak obchodních řetězců a maloobchodů, podobně jako v Chorvatsku také na štíru. A lidé v Česku si na vysoké ceny kvůli vysokým přirážkám obchodníků často stěžují. Nikoho ale u nás ještě ani nenapadlo podobnou akci uspořádat. Kdyby se ale takovou akci zorganizovat podařilo, možná by to také přispělo k tomu, aby nás obchodníci přestali brát jako rukojmí a aby skončilo diktování vysokých cen jen z důvodu dosažení extrémních zisků.
Jenže to už je asi povaha nás Čechů. Na takové akci se zkrátka nedohodneme. A i kdyby se to podařilo, lidé stejně budou nakupovat i v den, kdy má k bojkotu dojít. Tržby tak v Česku neklesnou ani zdaleka tak výrazně jako v Chorvatsku. Podle mého názoru i názoru mého širokého okolí totiž Češi zastávají spíše názor: Proč bych nešel nakupovat, když jako jednotlivec stejně nic nezmůžu. Ať to udělají ostatní.
A tak nám zatím zjevně nezbývá nic jiného, než vysoké marže obchodníků akceptoval a dál žít jako rukojmí jejich vůle.
Zdroje:
vlastní názor na dlouhodobou situaci s maržemi v Česku
