Článek
Psal se rok 1983 a Petr Pavel právě dokončil vysokou vojenskou školu, kterou studoval ve Vyškově. Krátce po jejím dokončení si podal přihlášku do Komunistické strany Československa. Tehdy se ale přihlášky neschvalovaly ihned, pokud se samozřejmě nejednalo o prokomunisticky exponovanou osobu. A tak i on musel čekat, až proběhne jeho „prověření“ a bude do strany přijat. To trvalo prakticky celé dva roky.
Členem komunistické strany se Petr Pavel tedy stal až 13. února 1985. Před několika dny jsme si tak mohli připomenout 40. výročí jeho vstupu. Poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Berenika Peštová tuto skutečnost připomněla na svém facebookovém profilu, kde zveřejnila jeho přihlášku se zakrytým rodným číslem. Příspěvek ale později stáhla. Každopádně datum přijetí Pavla do strany je ověřitelné z mnoha zdrojů.
A nezůstalo jen u běžného člena strany, Petr Pavel se v průběhu let vypracoval až na předsedu základní organizace KSČ a už v roce 1988 byl povýšen na kapitána. Jeho kariéra stoupala strmě vzhůru. V té době se nepoštěstilo každému, aby se stal členem i Zpravodajské správy Generálního štábu. Tam dostal krycí jméno Pávek, načež pak obdržel medaili Za služby vlasti. V posudku, který ho k získání této medaile opravňoval, na něj tehdejší straničtí soudruzi pěli jenom chválu. Mezi ty stěžejní fráze patřilo zejména to, že je vytrvalý a příkladný či třídně uvědomělý.
Ani měnící se nálada ve společnosti a události bezprostředně předcházející listopadu 1989 ho nedonutily své stanovisko přehodnotit. Členem komunistické strany tedy zůstal i v revolučním období. V době, kdy probíhal zásah na Národní třídě, studoval Petr Pavel postgraduální studium. Informace o protestech a demonstrantech, kteří se odklonili od své původní trasy a dostali se až do centra Prahy, se k němu donesly. Dokonce zásah komunistů proti občanům sledoval z okna své školy, nijak se ale nezapojil. Nepostavil se tehdy ani na stranu občanů, ani na stranu režimu.
Ani tato zkušenost ho ale nepřesvědčila, aby z komunistické strany vystoupil. Když byla sametová revoluce dokonána a komunistický režim konečně padl, obecně se používá datum 29. prosince 1989, pak teprve Pavel ze strany vystoupil. Tedy prakticky ihned po pádu komunismu.
I tak ho ale v demokratickém Československu a následně i Česku čekala doslova snová kariéra. Téměř tři roky vykonával funkci náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a další tři roky strávil jako předseda vojenského výboru NATO. A jen pár měsíců poté se stal historicky čtvrtým prezidentem České republiky.
Jeho vstup do KSČ nebyl tehdy ničím zajímavým a výjimečným, z dnešního pohledu se ale jedná o zlomový okamžik v životě naše současného prezidenta.
Zpracováno na základě:
