Článek
Josef Zíma se narodil v roce 1932. Jako dítě tedy zažil už i Protektorát Čechy a Morava a druhou světovou válku, díky nízkému věku se ale nemusel účastnit válečných bojů. A to pro něj bylo jedině dobře. Duší byl totiž umělec. A značně všestranný.
Dnes už znají mladší generace Josefa Zímu spíše jako zpěváka dechové hudby. Dokonce se často označuje jako její král. Kdysi měl ale i vlastní písně, které svým žánrem spadaly spíše do klasické pop music a staly se z nich velké hity. Jmenujme například Milence v texaskách nebo Ginu. V 60. letech se mu po pěvecké stránce tak dařilo, že se pravidelně objevoval na předních příčkách ankety popularity Český slavík. Jednou dokonce obsadil i 3. místo.
Zpěv ale nebyl to, čemu se chtěl původně věnovat. Studoval totiž DAMU a chtěl být hercem. Jeho nejikoničtější rolí se stala role prince Radovana v Princezně se zlatou hvězdou. Ta dodnes patří k těm nejoblíbenějším pohádkám a zejména v období vánočních svátků bývá často reprízována. Zíma ale natočil i mnoho dalších snímků. Dokonce se se svou ženou ujal i dabingu dvou hlavních rolí v dnes již legendární pohádce Mrazík. Zíma daboval Ivánka a jeho žena Nastěnku. Nakonec u Zímy ale převládla láska ke zpěvu a v 70. letech herectví pověsil na hřebík.
Josef Zíma se těšil takové popularitě u diváků a posluchačů, že na něj nezanevřeli ani po tragické nehodě v roce 1959, kterou zavinil. Jemu se ale ten den život převrátil vzhůru nohama. Přepadla ho totiž únava a při cestě autem ho ovládl mikrospánek. S vozem pak narazil čelně do stromu. Ve vozidle ale v té době nebyl sám. Jeho přítel, režisér Jiří Jungwirth, toho dne přišel o život a vážně zraněna byla i zpěvačka Judita Čeřovská, která se se zdravotními problémy pak potýkala až do konce života.
Nehoda mu ale zničila i rodinné štěstí. Jeho žena Eva Klepáčová se pokusila i s dítětem o sebevraždu. Jako zázrakem přežila, když její pád z okna zpomalilo tramvajové vedení. A přestože se pak u jeho ženy čím dál častěji objevovaly maniodepresivní stavy, Zíma byl své ženě oporou až do její smrti v roce 2012.
A přesto, že už to nikdy nebyl ten Josef Zíma jako předtím, divákům na jevišti ze sebe dával vždy to nejlepší. A i když už mu bylo přes devadesát, pravidelně koncertoval. Jeho chuť a vůli žít nejlépe demonstruje situace, k níž došlo v loňském roce. Přestože se v těle Josefa Zímy vyskytl zánět a lékaři mu museli amputovat nohu, Zíma se nevzdal a již za pět dní zpíval plnému sálu lidí. Lidé ho proto milovali. A bylo to právě uznání a potlesk, které Zímu držely naživu. A přesto, že už není mezi námi, památka na jeho nezlomný optimismus, je věčná.
Zdroje:
