Článek
Staroměstské náměstí je jedno z nejfrekventovanějších a nejnavštěvovanějších míst v Praze. Může za to zejména jeho historická jedinečnost a světoznámý orloj, na který se sem lidé jezdí dívat z celého světa. Uprostřed náměstí se ale nachází ještě jeden monument, který se stal terčem prvního teroristického útoku ve svobodném československém státě.
Psal se rok 1990. Lidé v Československu začali konečně žít svobodně bez útlaku ze strany představitelů komunistické strany a schylovalo se k prvním svobodným volbám po více než čtyřiceti letech. Den 2. června toho roku se ale nesmazatelně zapsal do dějin Prahy a poznamenal životy několika návštěvníků Staroměstského náměstí. Toho dne totiž došlo k teroristickému útoku, jehož centrem se stal pomník mistra Jana Husa uprostřed náměstí.
V odpoledních hodinách explodovala na pomníku takzvaná trubková bomba. Jednalo se o explozi, která pomník značně poškodila. Na metry daleko létaly kamenné úlomky pomníku, které zranily na 18 lidí. Jedna z přítomných osob byla utrpěla dokonce vážná zranění.
Informace o explozi doslova bleskově obletěla celou republiku. Lidé byli šokováni tím, že se něco takového může stát i na našem území. Do té doby jsme totiž o takových činech mohli pouze slyšet. Toho dne se to ale stalo realitou i u nás. Lidé začali z činu okamžitě obviňovat ty, kteří měli, co dočinění s bývalým komunistickým režimem. Vypátrat se však nikoho nepodařilo.
Přesně o dva měsíce později, dne 2. srpna, došlo k druhému útoku. Ten tentokrát nebyl situován přímo do centra města, cílem se ale měla stát navštěvovaná Hostivařská přehrada. Naštěstí se tento útok obešel bez zranění. Vyšetřováním bylo prokázáno, že výbuch na přehradě měla opět na svědomí trubková bomba. Při obou teroristických útocích se jednalo o část stejné trubky, tudíž bylo jasné, že pachatelem musí být tatáž osoba nebo skupina osob.
Československo žilo od té doby dlouhé měsíce ve strachu. Nikdo netušil, kde může bomba vybuchnout příště. S postupujícím časem se naděje na vypátrání pachatele snižovaly. Policie a dalším složkám se ho nakonec vypátrat nepodařilo. Dodnes tak pachatel tohoto činu zůstává neznámý.
Od té doby ale k žádnému dalšímu útoku nedošlo, a tak nejistota, kterou českoslovenští občané pociťovali, po čase odezněla. Dnes už si na čin, posuzovaný později jako trestný čin se znaky terorismu, mnoho lidí ani nevzpomene. Přesto se v té době jednalo o události, které zneklidnily nejednoho Čecha.
Zdroje:
