Článek
Václav Havel byl jednou ze stěžejních postav sametové revoluce a tváří Občanského fóra, a tak pro nikoho nebylo překvapením, že se již v prosinci roku 1989 stal prvním porevolučním prezidentem Československa. Následně byl zvolen prezidentem i v roce 1990 na takzvané zkrácené funkční období do podzimu roku 1992. Václav Havel ale toto funkční období nedokončil. Občanské fórum ve volbách propadlo, mluvilo se o rozdělení Československa. A tak 17. července 1992 Havel abdikoval a zcela se stáhl z veřejného života.
O tři dny později jeho abdikace nabyla účinnosti, a tak se Československo stalo zemí, která neměla hlavu státu. A do rozpadu na dva samostatné státy už ji znovu nezískala. Prezidentský úřad byl v Česku obnoven až v únoru 1993, kdy se do úřadu vrátil právě Havel. Tentokrát se jednalo o funkční období v plném rozsahu.
Přestože existoval a stále existuje zákon, že prezident republiky nemůže být v úřadu déle, než dvě po sobě jdoucí funkční období, Havel mohl kandidovat na prezidenta i v roce 1998, neboť na předchozí prezidenturu v době, kdy ještě existovalo Československo, nebyl brán zřetel. Nikdo ale nečekal, že jeho kandidatura a následné vítězství v prezidentských volbách v tom roce vyvolá takový rozruch.
První kolo prezidentské volby představilo tři kandidáty. O úřad prezidenta se ucházel nejen Václav Havel, ale i Stanislav Fischer, člen Komunistické strany Čech a Moravy, a Miroslav Sládek, krajně pravicově orientovaný předseda Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa. V prvním kole ale nebyl zvolen ani jeden z kandidátů, a tak se přistoupilo ke kolu druhému. Do toho ale postoupil právě pouze Havel. Bylo jen otázkou, zda získá potřebný počet hlasů nutný k jeho zvolení.
Aby se stal Havel znovu prezidentem, potřeboval hlas minimálně 99 poslanců. A přesně takový počet poslanců pro něj hlasoval. Jeho volba byla sice velmi těsná, ale naprosto legitimní. Jenže ihned po skončení volby se ozvaly hlasy z Republikánské strany, které takovou volbu napadly a neuznaly ji za platnou. Zvolení Havla prezidentem označily za nelegitimní a dokonce padla ostrá slova.
„Pane Havle, styďte se,“ pronesl tehdy Jan Vik, poslanec strany, která volbu rozporovala. Jeho slova poukazovala na to, že o zvolení Havla rozhodl prakticky pouze jediný hlas. A poslanec a předseda Republíkánské strany Sládek se v té době nacházel ve vazbě za podněcování k rasismu a nemohl tak hlasovat, což se Vikovi i celé straně nelíbilo.
Na Vikova slova ale přišla okamžitá reakce. Dagmar Havlová, manželka prezidenta a první dáma naší republiky, reagovala na kritiku volby hlasitým pískáním, které se ozývalo celým sálem. Nebyl to sice úplně nejšťastnější způsob, jak na sebe upoutat pozornost, na druhou stranu tím Havlová vyjádřila podporu svému manželovi i nesouhlas s právě proneseným výrokem. A její pískot se tehdy stal doslova legendární.
Volba legitimní byla a Havel setrval v úřadu po celé funkční období až do února 2003. Přestože s jeho volbou tehdy mnozí nesouhlasili, dnes už můžeme říci, že Havel byl výjimečnou osobností, která si získala věhlas po celém světě, a také to byl jeden z nejlepších prezidentů, jakého naše země kdy měla.
Zdroje:
