Článek
Leonid Iljič Brežněv byl od roku 1964 až do roku 1982 generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu. Tak se tehdy totiž nazývala nejvyšší politická a mocenská funkce ve státě. Teprve v roce 1990 tento titul nahradilo označení prezident Sovětského svazu. A Brežněv ve svém funkci vydržel až do své smrti, ke které došlo 10. listopadu 1982.
Tragická událost byla předmětem zájmu nejen v Sovětském svazu, ale i ve všech sovětsky orientovaných republikách včetně tehdejšího Československa. Nikdo v té době ale netušil, že jeho smrt, respektive pohřeb, předznamená pád komunismu v Evropě.
Jak bývalo zvykem, Brežněvovo tělo mělo být před pohřbem vystaveno veřejnosti. Vhodným místem k takovému vystavení byla Sloupová síň v moskevském Domě odborů. Při umisťování rakve se však stala nemilá věc. Tělo Leonida Iljiče Brežněva dnem rakve propadlo. Proto bylo nadále přistoupeno k bezpečnostním opatřením, aby se toto znovu neopakovalo před zraky diváků. Brežněv znovu ulehl do rakve, tentokrát se ale jednalo o rakev vyztuženou těžkými plechy.
15. listopadu 1982 se uskutečnil slavnostní ceremoniál, jehož součástí byl i průvod městem s následným uložením ostatků. Když ale došlo na spouštění rakve do připravené jámy, ti, co měli Brežněva spouštět, nepočítali s tím, že vyztužená rakev bude mnohem těžší než ta původní. A protože jednomu z těch, co Brezněva ukládali, navíc vyklouzl popruh, jedna strana rakve se naklonila a zmizela tak v otvoru mnohem rychleji než druhá. Navíc se v tu chvíli celým náměstím ozvala velká rána.
Rusové v té době ale tvrdili, že hluk, který mohli lidé slyšet, byl oslavnou salvou na Brežněvovu počest, nikoli hluk z padající rakve. Jak to bylo skutečně, vědělo v té době jen pár zasvěcenců. Jisté ale je, že záběry působící jako nekoordinovaný pád rakve do hrobu, sledovaly miliony diváků. Tak jako tak se jednalo o skandál, jaký komunistické Rusko dlouho nezažilo.
Do sametové revoluce v Česku v té době zbývalo sice ještě sedm let, Brežněvova smrt ale pád komunismus předznamenala. Další generální tajemníci Komunistické strany Sovětského svazu ve funkci nikdy příliš dlouho nevydrželi. Jurij Andropov, který Brežněva vystřídal, zemřel necelý rok a čtvrt po uvedení do úřadu. A další generální tajemník Konstantin Černěnko vydržel ve funkci jen něco málo přes rok. Pak rovněž zemřel. Posledním předrevolučním tajemníkem byl Michail Gorbačov. Ten sice v úřadu vydržel podstatně déle, ale bylo to právě za jeho úřadu, kdy i na našem území došlo k nevídanému uvolnění.
Přestože smrt jakéhokoliv člověka je tragédií a neměla by se oslavovat, rychlé střídaní hlav Sovětského svazu a omezení jeho vlivu na našem území, znamenalo pro nesvobodné Čechoslováky naději na lepší časy. Sice to nebylo hned, ale rok 1989 konečně v naší zemi nastolil svobodu a demokracii.
Zdroje:
