Článek
Mým zvykem je každoročně vyrazit k moři a tuto příjemnou odpočinkovou návštěvu spojit s poznáváním krás Itálie, kterých může tento jihoevropský stát nabídnout opravdu hodně. Moje počínání se ale nesetkává s pochopením u mých nejbližších příbuzných. Vyčítají mi, že bydlím v nájmu a že bych si měl raději šetřit na vlastní bydlení a ne jezdit na drahé dovolené do Itálie.
Nejprve bych rád uvedl na pravou míru to označení „drahé“. Nejezdím do luxusních rezortů ani hotelů. Dovolenou si vždy plánuji sám a nikdy nepoužívám služeb cestovní kanceláře. Vyberu si pouze datum, kdy chci jet, koupím si letenky a pak si na portálech nabízejících ubytování vyberu skromný malý byt. Představa mé rodiny je ale taková, že i malá garsonka musí stát na italské periferii jako luxusní vila v centru Prahy. Zasekli se asi někde před 30 lety.
Nejvíc mě dokáže pobavit jejich hlavní argument. Tím je totiž to, že bych měl jako oni jezdit raději pouze po Česku. Vyjde to podle nich mnohem levněji a člověk si to užije stejně a ještě pozná kousek své rodné země. S tím posledním jediným musím souhlasit. Českou republiku znám sice dobře, ale stále je tu mnoho míst, která jsem neviděl. S tím zbytkem ale rozhodně souhlasit nebudu. Levněji ubytování v Česku rozhodně nevyjde. A to i když beru v potaz srovnatelně vypadající byty. Ba právě naopak. Za velmi podobné peníze se můžu ubytovat například na předměstí Říma stejně jako na předměstí jihomoravské Lednice. A srovnejme tato dvě města z hlediska historického významu.
A kromě ubytování může člověk v zahraničí ušetřit i na jídle. Restaurace jsou sice v Itálii cenově srovnatelné s cenami v Česku, v některých oblastech možná i lehce vyšší, pokud se ale člověk rozhodne, že si bude vařit, pak ho to vyjde doslova na pakatel. Ceny potravin v supermarketech jsou totiž mnohem nižší než v Česku, zejména co se týká kvalitních italských výrobků jako jsou sýry, salámy, sušené šunky, rajčatové produkty, olivy a mnoha dalších pochutin. Takže si mohu na dovolené v Itálii žít doslova jako král a ještě mě to vyjde na méně než běžná domácí večeře v Česku.
Rodina to ale nedokáže pochopit. Myslí si, že jsou ceny v Itálii minimálně dvakrát tak vysoké než u nás, a když jim to vysvětlují, ani mě nechtějí poslouchat. Ale mě už je to v této fázi asi jedno. Ať si stále jezdí na Lipno do kempu za 15 tisíc na týden, já si letos pronajmu byt v Neapoli za 10 tisíc a budu každý večer chodit do blízké vyhlášené pizzerie na pizzu za 100 korun. Aby taková pizza v Česku chutnala tak, jako chutná tam, musel bych tu za ni dát nejméně 300 korun. A ještě bych neměl jistotu o kvalitě surovin, které se na ní nacházejí.
V Česku rozhodně levno není. Podle mě je to ale tím, že českým podnikatelům nejde především o spokojenost zákazníka jako v Itálii, ale spíše o to, aby si co nejvíce vydělali.
Autorský text na základě vlastní zkušenosti.
