Článek
Hilkka Saarinenová spolu se svým mužem Pentim bydlela v domě, který zdědila po svých rodičích. Společně měli pět dětí. Protože se ale v té době rodině příliš nedařilo, chyběly jim finančních prostředky a Penti byl poměrně agresivní a výbušná osobnost, byly jim děti odebrány a umístěny do pěstounských domovů. Sousedé byli několikrát i svědky toho, že Penti své ženě vyhrožoval, že ji zabije a že se jí zbaví takovým způsobem, že ji nikdo nikdy nenajde.
Jeden ze synů Hilkky a Pentiho Sepo, kterému bylo třináct let, si v nové pěstounské rodině sice rychle zvykl, na rodiče však nezapomněl. Pravidelně je jezdil navštěvoval. Psal se rok 1960 a Sepo byl s nimi domluvený, že stráví Vánoce společně. Měl přijet 26. prosince. Protože chtěl ale rodiče překvapit, přijel o den dříve. A vzal s sebou ještě svého kamaráda. Když se oba chlapci dostali k domu Sepových rodičů, dveře byly otevřené. Když vešli, spatřili otce, jak vychází z jednoho z pokojů, který za sebou okamžitě zamkl. Chlapců se vylekal a nechápal, proč přijeli tak brzo. Sepo se samozřejmě hned sháněl po své matce, otec mu však řekl, že v noci odešla do lesa pro dříví a od té doby, že jí neviděl.
Chlapci bylo divné, že otec nemá o matku strach a že ji nehledá. Zamčená místnost mu také vrtala hlavou. Nikdo do ní nesměl vkročit, ani se ke dveřím přiblížit. Všichni museli navíc spát v jedné malé místnosti, aby je otec měl neustále na očích. Byl velmi nervózní. Sepovu kamarádovi se v domě tak nelíbilo, že odjel domů dřív, než měl. A Sepo se po čase opět vrátil ke svým pěstounům. O matku měl sice strach, ale nemohl nic dělat. A otci očividně nechyběla.
Sepo se ale pravidelně za otcem vracel. A při té příležitosti prozkoumával dům. V roce 1966 napsal dopis na policii a obvinil v něm otce z toho, že matku zabil. Při svém pátrání se totiž chlapec dostal i do zamčené místnosti a spousta věcí ohledně pece, která se tam nacházela, se mu zdála podezřelá. Zmizely z ní všechny věci a i když se léta nepoužívala, vypadalo to, že s ní nedávno bylo manipulováno. Policisté ale jeho udání nevěnovali žádnou pozornost. Mediální zájem o případ ale vzrostl, když syn v jednom místním časopisu vydal článek, ve kterém přemítá o tom, že je jeho otec vrah.
Policie se však ke starému případu dostala až v roce 1972 a dospělý Sepo byl tehdy předvolán na policii. Následně bylo nařízeno, že pec v době Saarinenových musí být rozebrána. Po rozebrání je ale čekal doslova šok. V metrové hloubce tam bylo nalezeno pískem zasypané mumifikované tělo. Penti byl okamžitě zatčen. A i když svou vinu u soudu popíral, všechno to pomalu do sebe začalo zapadat. Vytanulo na povrch, že Penti svou manželku často bil. Když jí pak zavraždil, vypůjčil si v knihovně desítky knih, které pojednávaly o vraždách, zejména pak o vraždě vlastní manželky.
Penti byl odsouzen za zabití na osm let, po roce výkonu trestu byl ale propuštěn. Důvodem byl nedostatek přímých důkazů, které by svědčily o Pentiho vině. A tak mohl tento muž v poklidu dožít svůj život v domě, kde došlo k vraždě. Zemřel pak v roce 1986.
Zdroje:
