Článek
Doba se za posledních třicet let výrazně změnila. Časy, kdy my jsme byli na základních školách, jsou dávno pryč. Vzpomínám si, že se většina naší třídy třásla, co za známky na vysvědčení nakonec uvidí. Budou to samé jedničky, nebo to zkazí nějaká dvojka? Strach z toho, že na vysvědčení bude trojka či horší známka, byl nepředstavitelný. A nebylo to kvůli tomu, že bychom pak měli doma doslova peklo, ale většině z nás záleželo na tom, co si naši rodiče, prarodiče a příbuzní budou o našem prospěchu myslet. A babičky občas za hezké vysvědčení přihodily i nějakou tu stovku, a to bylo pro každého z nás jistě příjemné.
Jenže dnes děti škola ani zdaleka tolik nezajímá. Je jim jedno, jaké známky budou na vysvědčení mít a nezajímá je ani tak názor rodičů. Nějaké vylepšování známek před koncem klasifikačního období je zajímá jen málo. Na co by se učily, aby si vylepšily nerozhodnou známku? Vždyť ta horší je nižší jen o jeden stupeň. A co na tom, že je to trojka nebo čtyřka. Hlavně když to není pětka a škola pokračuje dál.
Část dnešních mladých zkrátka předá vysvědčení svým rodičům tak, jak je, a vůbec je to netrápí. Jenže za špatné vysvědčení často následují tresty. Za trojky se dnes asi netrestá, ale čtyřka už je známka, která je předzvěstí toho, že příště by to klidně mohla být pětka. A ta se rozhodně netoleruje. Rodiče tak často dítěti zakážou chodit s kamarády ven. To už je ale přežitek. Dnešní děti nepotřebují chodit ven. V kontaktu s kamarády jsou i tak skrze sociální sítě. Takže často rodiče přistupují k zákazu hraní počítačových her či k zabavení mobilů nebo omezení internetového připojení.
A to je právě ta chyba. Děti jsou tím naprosto frustrovaní, protože nedokáží žít bez toho, aniž by byly online. Je to pro ně zdaleka nejhorší trest, jaký jim můžete dát. Sebrat jim kapesné, nebo jim dát třikrát tolik úklidu a pomoci v domácnosti, to se jich ani zdaleka tolik nedotkne. Ale že nebudou online, tím se jim zhroutí celý svět. A často to vede ke vzdoru, depresím i špatné náladě. Ještě více je to pak demotivuje v tom, aby se učily. Na to učení se totiž pak ani nedokáží soustředit, když jsou v takovém stresu.
Přitom stačí tak málo. Děti by se za špatné školní výsledky rozhodně trestat neměly. Daleko více jim prospějete tím, že je budete motivovat. „Dostal jsi v pololetí čtyřku, tak si ji do konce školní roku oprav alespoň na trojku a dostaneš tohle.“ Toto a podobné motivační fráze pomohou dítěti ve škole uspět. Když to totiž bude něco, co opravdu chtějí, tak se snažit budou. Samy od sebe.
Problém dnešní doby ale nespočívá ani tak v dětech jako v rodičích samotných. Jako rodiče jsme totiž byli zvyklí, že nás rodiče kontrolovali, hlídali naše domácí úkoly i školní výsledky. Nám se to nelíbilo, a tak našim dětem chceme dopřát více volnosti. Po celý školní rok je tak nehlídáme a necháme je, ať se učí podle svého uvážení. Tím pádem je ale ani ke studiu nemotivujeme. A pak přijde vysvědčení a my zcela chybně přicházíme s tresty. Za co ale jsou takové tresty, když jsme jim předem neřekli, že zrovna za takovou známku budou trestaní? Právem si pak děti připadají ukřivděné, protože to, co je ještě přijatelná známka, je velmi relativní věc. A na to bychom naše děti měli připravit, místo toho, abychom je pak za známky, které my považujeme za špatné, trestali.
Autorský text s využitím zdrojů:
