Článek
Dobrý sluha, ale špatný pán. To je staré lidé přísloví, které se traduje o jednom z nevyzpytatelných přírodních živlů, o ohni. V zásadě se dá ale říci, že to platí i pro vodu. O tom jsme se v Česku již několikrát přesvědčili. A nyní, když opět hrozí rozvodnění českých toků natolik, že by mohlo dojít k povodním srovnatelným s těmi v roce 1997 a 2002, je třeba se mít na pozoru. Ve zmiňovaných rocích se totiž jednalo o celorepublikovou katastrofu.
V roce 1997 povodně na českém území odnesla zejména Morava. Tehdy se po vydatných deštích rozvodnila řeka Morava a Odra. A nebyly to jen škody na majetku, které voda způsobila, když zaplavila domy v povodí řek či historická centra měst. Povodně si vyžádaly i lidské oběti. V Česku toho roku v důsledku záplav zemřelo padesát lidí.
Nejvíce zničená byla obec Troubky, která se stala symbolem toho, jak ničivým živlem voda může být. Celá obec byla prakticky srovnána se zemí a ze dvou tisíc obyvatel jich zemřelo celkem devět.
Ještě více ale máme v paměti záplavy z roku 2002. Ty totiž postihly i naše hlavní město. Hovořilo se dokonce o pětisetleté či dokonce tisícileté vodě. Byla to jedna z nejničivějších katastrof způsobených rozbouřenou vodou v celé historii našeho národa. Z hlediska ztráty lidských životů nebyla tak devastující jako ta z roku 1997, zemřelo při ní 17 osob, avšak škody na majetku byly vyčísleny na více než 70 miliard.
Záběry na potápějící se Prahu byly šokující. Karlův most pomalu mizel ve vodě, až jeho mostní oblouky téměř nebyly vidět. Všichni se tehdy obávali o to, aby tato historická památka nevyčíslitelné hodnoty nápor vody ustála. Most tehdy zachránily bagry, které na něm stály a rozbíjely naplaveniny, které by ho mohly nevratně poškodit. Vltava se ale i přes veškerá opatření vylila z břehů. Zaplavila některé pražské čtvrti jako Holešovice, Karlín či Smíchov. Staré a Nové Město na tom bylo o poznání lépe, zafungovaly zde totiž protipovodňová opatření a bariéry. I tak se ale voda do těchto čtvrtí dostala z jiných městských částí.
Pod vodou skončilo i metro. Několik stanic bylo zcela zaplaveno a jejich obnova trvala dlouhé týdny. V zoologické zahradě zemřely desítky zvířat. Někdo si ještě možná bude pamatovat na slona, který kvůli své agresivitě nemohl být ze zoo přemístěn, a tak jsme prakticky v přímém přenosu sledovali, jak se zvíře stále více noří do stoupající vody, až už mu nebylo pomoci. Do Vltavy se tehdy dostal i lachtan, který se rozbouřeným tokem dostal až do Německa.
Řada domů v Praze byla po povodních podmáčená, některé se dokonce zřítily. Odnesly to ale i památky. Mezi ty nejpostiženější patřilo například Rudolfinum či Anežský klášter. Byla to katastrofa, jakou nikdo z nás nepamatoval. Doufejme proto, že města jsou po těchto zkušenostech na takovou vodu připravena a že i kdyby se voda skutečně zvedla tak, jak meteorologové předpokládají, budou ztráty na životech nulové a škody na majetku a kulturních pamětihodnostech minimální.
Zdroje:
vlastní vzpomínky na záplavy v roce 1997 a 2002
