Článek
Tři roky, tři postupy. Malá vesnice Řepiště měla být na co pyšná. A také že, podle posledního zpravodaje z července, kdy předsedkyně TJ Řepiště Kateřina Kišová děkovala všem za skvělou sezonu, byla.
Před třemi lety do vesnice o počtu 1900 obyvatel přišel podnikatel, jenž měl jasnou vizi. Postavit klub zpět na nohy, přivést zpět děti na hřiště, a když to jen trochu půjde, sestavit kvalitní A tým, který by mohl celé vizi pomáhat. Pavol Bugáň přišel do vesnice v době, kdy fotbal nehrálo v Řepištích jediné dítě. A to jen díky neshodám TJ Řepiště (současné vedení s mírnými obměnami) s tehdejším realizačním týmem fotbalu - realizační tým skončil a děti s fotbalem skončily nebo našly zázemí v okolních vesnicích.
Pojďme si říct, jak mohl vypadat uplynulý rok v TJ Řepiště. Jednalo se o napjanou ale velmi příjemnou sezónu, kdy se očekával postupu tymu „A“ do divize. Mužstvo bylo v podstatě nezastavitelné pod vedením zkušeného kouče Zavadila. Nezapomínejme ale ani na to, že tady byl tým dorostenců, který se rozšiřoval a hlavně postupoval v tabulce výš a výš, plnily se týmy U9 a U11, tým „B“ pokud měl náladu a čas, tak také dokázal ukázat hezké výsledky. Na hřišti, v kabinách, v mediích, na sociálních sítích, po zápasech - vždy panovala skvělá atmosféra. Co se tedy stalo? A proč se to stalo? Tuto otázku si pokládají všichni. A věřte, že odpověď na ni nezná nejspíš nikdo, mimo vedení TJ Řepiště, které vydalo jen strohé prohlášení o hulváctví p. Bugáně (je to ten opravdový důvod a kdo vlastně jmenovitě toto prohlášení vydal?)
V závěru sezóny bylo jasné, že tým A do divize postoupí, vedení TJ Řepiště včetně sponzora se rozhodlo, že chtějí dál pokračovat. Jednalo se o zásadní managerské rozhodnutí. Nakoupili se noví hráči. Vytvořily se nové týmy U13, U15, kde se začínalo v počtu 0 a během léta se na tréninku objevilo třeba i 10 děti. Sestavil se nový realizační tým, který se měl zabývat pod TJ Řepiště pouze fotbalem - celým - od dětí po mužstvo A. Práce čekalo na každého až dost - připomeňme - stále jde o fotbal na vesnici = práce pro radost a za „pivo a párek“. Předsedkyně K. Kišová s tímto před zraky pana starosty R. Kužníka souhlasila. Nicméně uplynulo pár dnů a ze strany vedení dostával realizační tým různé klacky pod nohy. Předsedkyně neposkytla přestupové kódy v řádném termínu, v případě Mol cupu se záměrně neúčastnila schůzek k tomu určených, zasahovala do složení fotbalového týmu apod. Mějme na paměti, že se stále jedná o předsedkyni TJ Řepiště a ne předsedkyni fotbalu TJ Řepiště. Ze strany předsedkyně se také objevovaly výhružky v případě, že se chtěl někdo účastnit výjezdu hráčů nebo, nedej bože, byl jen v přízni realizačního týmu. Po celou dobu byl realizační tým silný a v podstatě si chtěl dělat svou práci a najít kompromis. Upozorňoval vedení obce na neshody s vedením TJ Řepiště a dožadoval se řešení. V případě paní předsedkyně nikdy o žádný kompromis jít nemělo.
Celá situace vygradovala tím, že mužstvo „A“ odmítlo tento týden nastoupit v Mol cupu proti 1. Sk Prostějov. Jednalo se o velmi těžké rozhodnutí. Zápas byl odehrán muži „B“ a dorostenci - o výsledku nemůže být řeč, nicméně čest těmto chlapcům, kdyby za tím vším nebylo jedno velké ALE…
A jak je na tom klub teď? Za velké podpory hráčů a fanoušků odchází hlavní sponzor p. Bugáň, s ním trenér Zavadil. Dále je na odchodu předseda fotbalu. Mužtvo „A“ v sobotu nejspíš nenastoupí. Mužstvo „B“, které vedení TJ Řepiště bezmezně věří, včera trénovalo bez trenéra. Pravděpodobně odejde trenér dětí U9, U11. Nově vzniklé U13, U15 jsou také bez trenéra. Odchází celý realizační tým mužstva „A“, odchází všichni ti, „co na hřišti“ pomáhali pro radost - včetně patriotů Řepišť, bývalých hráčů, již v důchodovém věku.
Čas ukáže, zda to to bylo správné rozhodnutí - jak ze strany paní Kišové, tak pana starosty, tak všech z realizačního týmu. S velkými obavami a nadějí budu sledovat, jak se celá situace bude vyvíjet. A budu jen doufat, že v dalších sezonách bude v Řepištích stále tak kvalitní zázemí jako je tam teď, že nás bude na hřišti každý den vítat dětská radost ze sportu a hráči budou na hřišti jako jedna rodina. Něco mi ale říká, že historie se bude opakovat a čeká nás další konec fotbalu v Řepištích.
