Chudobínská borovice a Pernštejnský tis bojují o titul Strom čtvrtstoletí

Anketa Strom roku, kterou pořádá Nadace Partnerství, oslavuje čtvrtstoletí své existence. Při této příležitosti se pořadatelé rozhodli uspořádat mimořádné hlasování o titul Strom čtvrtstoletí. O přízeň veřejnosti se uchází celkem třináct výjimečných stromů, které se v minulosti staly celostátními vítězi. A my v Koruně Vysočiny máme obrovskou radost, protože náš region zastupují hned dva legendární stromy – tisíciletý Pernštejnský tis a ikonická Chudobínská borovice.

Hlasování probíhá na webových stránkách www.stromroku.cz až do 5. října 2026. Každý hlasující může podpořit svého favorita jedním hlasem z jedné e-mailové adresy. Pojďme si připomenout dechberoucí příběhy našich zástupců.

Pernštejnský tis červený (Taxus baccata), vítěz ankety Strom roku 2005, roste na skalnatém svahu pod nedobytným hradem Pernštejn. Tento tisíciletý stálezelený jehličnan s obvodem kmene 455 cm a výškou 15 metrů je tichým svědkem osidlování údolí řeky Svratky. Tis patří k nejstarším a nejvýznamnějším památným stromům v České republice.

Vypráví se, že podél řeky Svratky se kdysi vracel unavený poutník ze Svaté země. Měl krok těžký, vlas i plnovous bílý a na zádech už nesl hezkou řádku křížků. Když dorazil k holému skalnatému kopci pod Pernštejnem, spatřil nevídané lidské mraveniště. Stovky poddaných, zedníků, kameníků, tesařů i horníků se tam lopotily při stavbě nového panského sídla. Poutníka troufalost stavitelů zaskočila. Když mu jeden z kameníků odsekl, že staví hrad, stařec se zhrozil a namítl, že na skále nemůže vyrůst další skála a dílo se jim nikdy nepovede. Kamenický mistr ho však odbyl slovy, že staví z kamene a ne z jeho víry a že jejich hrad tu bude stát i ve chvíli, kdy stopy starcových kroků zanese písek. Rozhněvaný poutník tehdy zarazil svou tisovou hůl z palestinského háje do kamenné sutě a zahřímal, že dříve se tato stará hůl na skále uchytí a letorosty vydá, nežli lidé hrad dokončí. Pak odešel a už o něm nikdo neslyšel. Lidé ve stavbě pokračovali, ale na jaře užasli nad zázrakem. Hůl v kamení skutečně zapustila kořeny a zanedlouho vypučely zelené ratolesti. Současně s rostoucím stromem stoupaly k nebi i kolmé hradní zdi.

Od té doby se na Pernštejně věří, že tis je strážcem hradu a sdílí s ním společný osud. Když bouře zničila část jeho koruny, klesla velká klenba v hradní síni, a když uschla jedna tisová větvička, musel být snesen celý chatrný ochoz. Tragickému požáru hradních sýpek v roce 2005 pak bezprostředně předcházelo ulomení suché větve. Místní věří, že až padne tento strom, zanikne i sám hrad.

Dnes tis tvoří mohutný dvojkmen svírající vnitřní dutinu a jeho korunu zpevňují bezpečnostní táhla. Životní síla tisu je však neuvěřitelná. V druhé polovině 19. století přitom strom málem zahynul, když byl jeho kmen do výšky 50 cm zalit bahnem. Tehdejší hradní zahradník však naplavenou zeminu odstranil a umožnil stromu nebývalou regeneraci.

Podpořit Pernštejnský tis můžete zde.

Druhým reprezentantem našeho regionu je Chudobínská borovice lesní (Pinus sylvestris), která se pyšní titulem Strom roku 2019 a v roce 2020 se stala dokonce absolutním vítězem mezinárodní soutěže Evropský strom roku jako vůbec první český strom v historii.

Tato osamělá borovice roste na skalnatém ostrohu Vírské přehrady již přibližně 350 let. Pamatuje vládu Marie Terezie, staré hamry i rozvoj turistiky v údolí Svratky, kterému se kdysi s hrdostí říkalo Českomoravské Švýcarsko. Největší zkouška však přišla v roce 1956, kdy byla malebná vesnička Chudobín zatopena kvůli stavbě vodní nádrže Vír. Všech 143 obyvatel muselo své domovy opustit. Borovice však zůstala jako jediný živý pamětník a symbol zaniklé obce.

Podle legendy u borovice za větrných nocí hrává sám čert na housle – tak si totiž místní obyvatelé vysvětlovali hvízdající vítr a meluzínu, které se prohánějí svrateckým údolím

Chudobínská borovice měří 14 metrů a je úchvatným důkazem houževnatosti přírody. Její kořenový systém zažívá extrémní výkyvy: při maximálním stavu vody bývá zcela zatopen a strom dramaticky vystupuje z hladiny (jak je zachyceno i na její oficiální české poštovní známce), zatímco při nízkém stavu se tyčí více než 20 metrů nad vodou.

Chudobínská borovice se nachází v I. ochranném pásmu vodárenské nádrže Vír, kde platí přísný zákaz vstupu. Strom je velmi citlivý na sešlapávání půdy. Nejkrásnější výhled na tuto přírodní královnu si můžete bezpečně vychutnat z protilehlé Vodohospodářské naučné stezky.

Podpořit Chudobínskou borovici můžete zde.

Oba tyto stromy představují jedinečné přírodní klenoty, reprezentují obrovskou sílu i dědictví Vysočiny. Pomozte nám dostat titul Strom čtvrtstoletí do Koruny Vysočiny. Který z nich si získá vaše srdce? Bude to mýtický Pernštejnský tis, nebo osamělá Chudobínská borovice?

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz