Dráteníci z Česka i Slovenska předvedou své řemeslo letos v Kuklíku

Mezinárodní setkání dráteníků a drátenických mistrů s názvem Drátenický Kuklík se ve dnech 20. a 21. června odehraje v obci Kuklík u Nového Města na Moravě na Vysočině. Akce se koná poprvé na tomto místě a navazuje na předchozí ročníky pořádané v Cholticích u Pardubic. „Přihlásilo se 40 dráteníků z České republiky, z nich je 35 od nás a pět ze Slovenska. Dvanáct dráteníků připraví praktické dílny a předvedou návštěvníkům různé techniky drátování, které si lidé rovněž budou moci sami vyzkoušet,“ vyjádřila se za pořadatele akce Věra Studená, drátenice žijící a tvořící v Kuklíku. Součástí programu se stane i soutěž o nejhezčí drátenický výrobek, odborné prezentace či prodej autorských rukodělných výrobků. Letošním tématem jsou vánoční ozdoby a vstupné na akci je dobrovolné.

Zázemí a technické vybavení pro setkání dráteníků zajišťuje obec ve spolupráci s místním sborem dobrovolných hasičů. Účelům akce poslouží obecní výletiště, kde vyrostou velkokapacitní stany a bude zajištěno občerstvení. „Čtyřikrát po sobě se setkání konalo v Cholticích, ale pro letošek dráteník Aleš Kulhánek, který sraz pořádal, předem avizoval, že akci připravit nestihne. Zvažovali jsme, kde by setkání mohlo být, padaly různé návrhy a varianty, ale nakonec mi starosta řekl, ať setkání uspořádám u nás na výletišti, kde bývají i srazy rodáků.“ upřesnila Věra Studená s tím, že pardubický dráteník Aleš Kulhánek jí s organizací pomáhá.

Program pro veřejnost proběhne na výletišti v pátek 20. června od 15 do 18 hodin a v sobotu 21. června od 9 do 17 hodin. V sobotu večer pak bude akce pokračovat v usedlosti číslo 31, kde vystoupí Horácká muzika.

Začínala v důchodu, dnes pořádá mezinárodní setkání. Drátenice Věra Studená z Kuklíku, původně zdravotnice, se k tradičnímu řemeslu dostala přes knížku o drátování, kterou dostala k padesátinám od synovce. Dnes má za sebou desítky výstav, lektorskou činnost i spolupráci s profesionály ze Slovenska nebo českými krajany z Francie. „Jen jsem hledala nějaký koníček, kterým bych se v důchodu bavila, a drátování mě opravdu chytlo,“ říká s úsměvem žena.

Stačila. Dříve jsem se věnovala různým ručním pracím – pletla jsem, háčkovala, paličkovala. Těšila jsem se, že budu oplétat vnoučata, ale časy se změnily, dnes už se nosí jiné věci, takže nebyl zájem. Ta knížka mě tehdy zaujala natolik, že jsem drátování začala podle ní zkoušet sama. A pak už mě to nepustilo. Při drátování jsem navíc mohla využít zkušenosti z paličkování, protože s drátováním má společné prvky, třeba techniku nebo způsob přemýšlení o struktuře a detailu.

Postupně. První výstavu jsem měla už v roce 2011 v Novém Městě na Moravě a do loňska jich bylo dohromady zhruba třicet. Tvořím v Kuklíku, v domě, odkud pocházím a kde jsem do svých deseti let žila. Dlouhá léta jsme pak bydleli ve Žďáře nad Sázavou a do Kuklíku jezdili jen na chalupu, ale na důchod jsme se tam s manželem vrátili.

Jednoznačně koníčkem. Většina z drátovaných předmětů je časově velmi náročná a tvořím je pro sebe, ne na prodej. Například svatební kytice - pro radost ke zlaté svatbě, kterou jsme nedávno s manželem oslavili - mi trvala zhruba čtyři měsíce, samozřejmě po chvilkách, takže dohromady to bylo asi čtyřicet hodin práce. Na trzích prodávám spíše drobnosti, které jsou cenově dostupnější. Většinu větších a pracných věcí mám jen na výstavách, kde si je mohou prohlédnout všichni. Jsou neprodejné ne proto, že by je nikdo nechtěl, ale jejich cena by se s ohledem na vynaložený čas lidem zdála příliš vysoká. Teď jsem například dokončila drátování džbánu a dva anděly, obojí na zakázku.

Určitě. Do dílniček chodí mladí lidé, a i u nás znám mladé dráteníky, kteří se tímto řemeslem živí. Ale není tady takové prostředí jako třeba na Slovensku, odkud k nám drátování kdysi přišlo jako způsob opravy nádobí a kde stále jde o živé řemeslo. Slovenské drátenictví je navíc od roku 2019 zapsáno na seznamu UNESCO, takže od toho se odvíjí i jeho propagace. Ale třeba se toho u nás také někdy dočkáme.

Věra Studená, drátenice a lektorka tohoto řemesla, je samoukem a techniku si osvojila na základě odborné literatury. Ve své tvorbě využívá především železný a měděný drát, často v kombinaci s přírodními materiály, sklem či korálky. Ve svém ateliéru v Kuklíku od roku 2011 vytváří umělecké předměty – od šperků a kraslic až po dekorativní předměty, nádoby nebo lampy. Do roku 2018 byla členkou Cechu česko-moravských uměleckých dráteníků, kde získala mistrovský titul, a v roce 2021 se stala nositelkou titulu Mistr řemeslné výroby Kraje Vysočina. Spolupracuje se spolkem Dráteník a pravidelně se účastní výstav, jarmarků a edukačních akcí v tuzemsku i zahraničí. V regionu pravidelně předvádí techniku drátování v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz