Medlov: Legendární rybník a hotel, který je kronikou 20. století

Když se řekne Vysočina, mnoha lidem se vybaví hluboké lesy a drsná krajina Žďárských vrchů. Právě uprostřed lesů pod Paseckou skálou, v katastru obce Fryšava pod Žákovou horou, leží rybník Medlov. Se svou rozlohou 22 hektarů a nadmořskou výškou 710 m n. m. patří k absolutním unikátům. Společně s nedalekým Sykovcem drží prvenství jako nejvýše položené rybníky celé Českomoravské vrchoviny. Medlov není jen obyčejná vodní plocha, ale je to složitý ekosystém. Voda z něj odtéká potokem Medlovka do Fryšávky, která je natolik čistá, že byla zařazena do tzv. Zelené knihy IUCN jako chráněné území. Zajímavá je i cesta zdejší vody, která přes Svratku a Dunaj putuje až do Černého moře. Okolí rybníka tvoří typické rašeliništní louky a geologické podloží z migmatitu a ortoruly, což v kombinaci s chladným klimatem dává místu jeho specifický, lehce severský ráz.

Historie rybníka se začala psát už v polovině 16. století pod rukama Viléma z Pernštejna, ale vyprávění sahá mnohem dál. Podle staré pověsti totiž na místě Medlova dříve nestála voda, ale bohaté hornické město. Tamní horníci těžili tolik stříbra, že měšťané z marnotratnosti nevěděli, co s ním. Nechali si dokonce ulít čtyři ohromné stříbrné zvony. Pýcha a lakota obyvatel však nezůstala bez trestu a město se i s veškerým bohatstvím propadlo do země. V  díře, která po něm zbyla, vznikl rybník. Pověst vypráví, že o mnoho let později, kdy byl rybník vypuštěný, vyhrabalo prase okraj jednoho ze zvonů. Fryšavští je pak vytáhli a odvezli do Nového Města na Moravě.

Skutečný rozmach moderního Medlova nastal v roce 1933, kdy lyžařský reprezentant Leopold Stehlík získal od Fryšavy louku Obecnici nad rybníkem. Stehlík byl vizionář a vynikající marketér. Do roka zde vybudoval letní tábor, který byl na svou dobu neuvěřitelně luxusní – přes dvacet moderních chatiček mělo vlastní toalety i teplou vodu.

V roce 1934 nechal postavit hlavní zděnou budovu, která se stala architektonickým srdcem areálu. Jejím autorem byl Alois Wachsman, bratranec herce Jiřího Voskovce a Divadelní architekt, který spolupracoval i s Josefem Gočárem. Wachsman vtiskl Medlovu čistou funkcionalistickou linii. Později, v letech 1938 a 1939, přibyla ještě přístavba od Pavla Smetany. Díky těmto vazbám se Medlov stal útočištěm tehdejší elity. Na břehu rybníka odpočívali Werich s Voskovcem, Jaroslav Ježek, Oldřich Nový nebo Adina Mandlová. Spisovatel Jan Drda byl místem natolik okouzlen, že jej nazval „rájem nově nalezeným“.

Zatímco německou okupaci Stehlíkovi přečkali, po únoru 1948 přišla pro rodinu katastrofa. Komunisté Medlov znárodnili a udělali z něj rekreační středisko pod správou Ústřední rady odborů. Leoš Stehlík o svůj milovaný hotel přišel a jeho osud skončil tragicky – koncem padesátých let zahynul při nehodě v uranových dolech, kde musel pracovat.

V 60. letech se rozhodlo o radikálním rozšíření a vznikl projekt architekta Jiřího Herzána. Ten Medlov pojal jako velkorysý „opus magnum“ v bruselském stylu. Nová část, zkolaudovaná v roce 1974, byla citlivě napojena na původní Wachsmanovu stavbu a společně vytvořily unikátní celek připomínající loď vyplouvající na hladinu rybníka. Architektura Medlova je plná detailů – corbusierovská zelená na balkonech, obří kovaná mříž v interiéru od uměleckého kováře Alfréda Habermanna nebo socha Živý pramen od Jana Kodeta.

Po revoluci v roce 1989 se jeho potomci pokoušeli Medlov získat zpět v restitucích, ale neúspěšně. Zákon totiž neumožňoval vracet stavby, které se od znárodnění zvětšily o více než třicet procent, což byl právě případ Medlova. Stará budova je navíc technologicky natolik propojená s novou přístavbou, že by jako samostatný celek nemohla fungovat. Hotel tak zůstal odborovým svazům až do roku 2016, kdy ho koupili současní majitelé.

Dnešní Medlov je v rukou Jana a Kláry Piskořových, kteří se snaží o citlivou rekonstrukci. Nečekejte žádná plastová okna nebo levné náhrady. Majitelé investují do hliníkových rámů věrných původním plánům, nechali vyvinout speciální LED repliky designových žárovek a postupně renovují původní nábytek, na kterém pracují odborníci z týmu Nanovo. Jan Piskoř, který je vášnivým sběratelem dobových pohlednic Medlova (má jich přes 300), o objektu mluví jako o „živé památce“. Snaží se zachovat autentičnost 20. století, a to včetně funkčních píchacích hodin nebo historického telefonního automatu.

Pro ty, které fascinuje architektura a skryté příběhy, jsou připraveny komentované prohlídky přímo s majitelem. Během dvou pětačtyřicetiminutových okruhů se podíváte do funkcionalistické éry první republiky i do progresivního „bruselu“ let sedmdesátých. Prohlídky vás zavedou i na běžně nepřístupná místa a jsou prokládány historkami o umělcích i technických detailech stavby. Termíny pro rok 2026 jsou již vypsány, například na 28. února nebo 4. a 11. dubna, vždy od 13:00. Koupí vstupenky navíc návštěvníci přímo podporují renovaci původního mobiliáře, takže se sami stávají součástí příběhu.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz