Po stopách hrdelního práva a hradních pánů kolem Strážku

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/lopamaneze

Nejenom za unikátním pozůstatkem někdejšího popraviště míří čtrnáctikilometrový okružní výšlap kolem městečka Strážek v okrese Žďár nad Sázavou. Zaparkovat se dá pod kostelem sv. Šimona a Judy, který stojí na místě staršího kostela Navštívení Panny Marie zpočátku 17. století.

Poté se už lze vydat nejdříve po silnici II/389 ven z městečka směrem k Tišnovu. Na prvním rozcestí trasa nejdříve vede pár desítek metrů k Radkovičkám, poté pokračuje vlevo starou úvozovou cestou do lesů a přímo až ke kopci Šibeník. Právě tuto trasu kdysi absolvovali odsouzenci mířící ze Strážku k popravišti, jehož pozůstatky archeologové nedávno v Černém lese potvrdili.

Popraviště pocházející zřejmě z konce 16. století se vymyká obdobným stavbám u nás, připomíná stínadla v Německu. Na upravené skalní plošině stála kruhová základna z nasucho položeného lomového kamene nesoucí dřevěnou třísloupovou konstrukci s vodorovnými břevny. Kamenná podnož popraviště na kopci o průměru devět a výšce šest metrů se dochovala v dobrém stavu a po odkrytí hrabanky archeologové objevili kůlové jamky pro upevnění konstrukce včetně zbytků kůlů a hřebů. Popraviště, které se má šanci stát kulturní památkou, sloužilo svému účelu omezenou dobu, neboť na počátku 18. století se už starobylý Strážek, který disponoval důležitou polohou mezi obchodními cestami, v soupisu měst s hrdelním právem nevyskytoval. Písemně je tam doložen jeden hrdelní proces, a to v roce 1648, kdy byl za obvinění z krádeže souzen Lorenz Gartner.

Od pozůstatků popraviště trasa vede nejdřív zpět ke zpevněné Baronově cestě a po ní vpravo až dorazí k červené turistické značce, jež se mezi poli vrací zpět k hlavní silnici, na kterou vyústí před Krčmovou alejí v osadě Krčma. Zamíří do osady a na jejím začátku u křížku uhne vlevo silničce do části Strážku Podmitrov. Modrá značka z křižovatky turistických cest za mostem zamíří k nedaleké zřícenině hradu Mitrov. Pozůstatky hradu na úzkém hřebeni obtékaném ze tří stran řekou Bobrůvkou připomínají sídlo, které v 80. letech 13. století hrad nechal vybudovat Demeter z Bukové a nazval ho po sobě Dimitrov, zkráceně Mitrov. Vnitřek areálu ohraničovala zeď, jejíž zbytky se dochovaly dodnes. Majitelé hradu se střídali, v roce 1415 se hrad Mitrov dostal do majetku Pernštejnů, kteří jej vlastnili až do roku 1589, když byl ovšem hrad pustý. Jeho existenci dokládají zbytky hradeb a příkopů, skromné rozvaliny hradního paláce a hranolové věže s gotickým oknem.

Od hradu trasa pokračuje po spojovací silničce stoupající do osady Mitrov. Její dominantou je zámek, v němž dlouhá léta sídlí domov důchodců, nicméně přilehlý anglický park je volně přístupný. Původ zámku se odvíjí od středověké tvrze, která byla koncem 70. let 18. století tehdejším držitelem panství Josefem Toussaintem přestavěna na zámecké sídlo. Koncem 19. století za vlastnictví Gabriela Gudenuse ml. se zámek dočkal přestavby v novogotickém stylu, kdy vznikla tři křídla doplněná věžemi na nárožích a nad hlavním vchodem i anglický park. Ten je lemován zídkou se strážnými vížkami. V parku stojí bronzová busta Alfreda Skene a nachází se tam i vzácné dřeviny, rybníček či altán. Alfred Skene (1815–1887) byl významným představitelem šlechtického rodu pocházejícího původně ze Skotska, který se v 18. století etabloval v Německu, Nizozemí a Belgii, ale později své pole působnosti v oblasti průmyslu i politiky rozšířil i do rakousko-uherské monarchie. Mitrov včetně velkostatku koupil v roce 1894 Ludvík Skene, rodina zámek užívala převážně jako letní sídlo a prodala jej v polovině 20. let 20. století.

Těsně před druhou světovou válkou se objekt dostal do majetku brněnského slepeckého ústavu, ale záhy byl zabrán mládežnickou organizací Hitlerjugend. Počátkem 50. let zámek začal sloužit jako domov pro nevidomé či duševně postižené, domov důchodců tam vznikl o deset let později. Se zámeckým areálem sousedí pastvina bývalého zámeckého velkostatku, dnes statku Mitrovsky Angus, kde je celoročně k vidění černý bezrohý skot skotského plemene Aberdeen angus. Speciality z něj je možné ochutnat v tamní restauraci.

Z Mitrova cesta pokračuje po spojovací silnici do Bukova. Dominantou obce je kostel sv. Jakuba Většího z přelomu 13. a 14. století. V průběhu staletí byl několikrát přestavován, naposledy v polovině 19. století, kdy se dočkal věže, jež nahradila dřevěnou zvonici za hřbitovní branou. První zmínka o obci pochází z roku 1285, kdy Bukov (dříve Bukovou) s panstvím vlastnil Demeter z Bukové. Jednalo se o pána z větve lomnického rodu, který měl ve znaku orlí křídlo. To se pak také v roce 2002 stalo součástí novodobého obecního znaku.

Nejznámější pověst s Bukovem spojená, navíc s reálným základem z roku 1698, je o souboji dvou šlechticů, který skončil vraždou, vlastně rovnou dvěma. Legenda hovoří o tom, že o místní děvče se ucházeli majitel panství Petr Čížovský a ještě jeden rytíř. Její ruku měl získat ten, kdo od formanské hospody Na Bukovské na koni dojede dříve k rybníku na návsi. Závod vyhrál Čížovský, jemuž ostatně stranila dívka i přihlížející vesničané. Zhrzený sok však prohru neunesl, na vítěze zaútočil mečem a připravil jej o život. To rozlítilo zejména bukovské ženy, které zákeřného rytíře na místě ubily motykami a cepy. Smírčí kámen z roku 1698 na paměť události je nyní zazděný v soklu pomníku padlým v první světové válce pod kostelem. Závěr trasy vede z Bukova mezi poli nejdříve do osady Horní Rozsíčka, odkud klesne do Strážku.

Zdroj: Lenka Mašová, regionální turistický web Koruna Vysočiny