Podzimní dobrodružství mezi hrady v údolí Bobrůvky

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/banorevoju

Váš podzimní výlet začíná ve Strážku, malebné obci v údolí Bobrůvky na pomezí Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Odtud vás vyvede modrá turistická značka, ale vy se brzy vydáte po silničce lemované alejí starých stromů, která vás dovede do místní části Mitrov, které dominuje červenobílý zámeček v novogotickém stylu.

Historie objektu sahá až do středověku, kdy tu stávala tvrz. V sedmnáctém století ji přestavěli na zámek a koncem devatenáctého století prošla další velkou přestavbou v novogotickém duchu. Vznikla tři křídla doplněná věžemi na nárožích a nad hlavním vchodem, kolem zámku založili anglický park.Za druhé světové války byl zámek zabrán a využívala ho mládežnická organizace Hitlerjugend. Po válce objekt převzala Katolická charita, pak byl zestátněn, upraven a od roku 1951 slouží jako domov pro přestárlé, později přejmenovaný na domov pro seniory.

Dovnitř se tedy nepodíváte, ale zrevitalizovaný anglický zámecký park je veřejnosti volně přístupný a stojí za procházku.Než vyrazíte dál k Bukovu, můžete se zastavit v restauraci Mitrovského dvora. Statek nabízí hovězí speciality z vlastního chovu – ideální místo pro občerstvení před další částí túry.

Další zastávkou je Bukov, poprvé zmiňovaný v roce 1285, kdy celé panství vlastnil Demeter z Bukové – ten stejný šlechtic, který má na svědomí oba hrady, k nimž se na výletě dostanete. Dominuje mu kostel svatého Jakuba Většího z přelomu třináctého a čtrnáctého století.

K vesnici i kostelu se váže pověst s reálným historickým základem. V roce 1608 se tu odehrál dramatický příběh o dvou urozených pánech, kteří soupeřili o ruku místní dívky. Podmínky byly jasné: ruku dívky získá ten, kdo dojede dříve na určené místo u rybníka na návsi. Start byl u staré formanské hospody Na Bukovské – objekt s letopočtem vzniku 1596 ve štítě stojí dodnes nad vesnicí u silnice z Dolní Rožínky směrem na Tišnov.

Závod dopadl tragicky. Zvítězil místní šlechtic, kterému fandili vesničané i samotná dívka. Zhrzený sok však porážku neustál, napadl vítěze mečem a zabil ho. Na zákeřného útočníka se pak vrhly rozzuřené bukovské ženy a ubily ho motykami, rýči a dalším zemědělským nářadím. Tragickou událost připomíná smírčí kámen v podobě mramorové desky zazděné do pomníku padlých z první světové války.

Za kostelem vede asfaltka vpravo mezi domy. Když zpevněná cesta skončí, držte se Bukovského potoka a vyšlapané pěšiny – nejdříve vpravo okrajem lesa, pak přes přítok potoka až na cestu částečně obcházející kopec se zříceninou hradu Lísek, který se také nazýval Bukov, Bukovec nebo Buková. Strážní hrad je poprvé zmiňován v roce 1285 v souvislosti s majitelem Demeterem z Bukové. Sídlo poté střídalo držitele a již v roce 1504 je uváděno jako pusté. Dnes se tu nachází zachovalý příkop, zbytek věže, paláce, hradeb a hospodářských budov.

Hrad se nachází na soukromém pozemku, vstup je tedy pouze na vlastní nebezpečí. Na místě musíte dodržovat příslušné pokyny, které zahrnují zákaz rozdělávání ohňů, rozebírání zdiva a podobné aktivity, jež by mohly poškodit památku.

Před čtyřmi desítkami let, prošla zřícenina archeologickým výzkumem. Současně byl částečně vymýcen hradní příkop, odkopány nánosy zeminy od základových zdí a zpevněno zdivo paláce i věže. Archeologové objevili různé drobné předměty, především keramické střepy z užitných nádob, několik mincí ze třináctého století a kosti hospodářských zvířat. Zajímavostí byl objev pozůstatků systému vytápění hradu teplým vzduchem – technologie, která v té době nebyla běžná. Ještě pozoruhodnější však byl nález značného množství hrotů šipek ze samostřílů. Z toho výzkumníci odvodili domněnku, že se hrad ve své minulosti možná stal dějištěm bojů, což by vysvětlovalo jeho náhlý zánik.

Hrad má také své strašidlo. Podle legendy, která ještě v minulém století kolovala mezi místními obyvateli, se mezi ruinami v pravé poledne objevuje ne příliš vstřícná víla. Strašidlem jsou však ohroženi výhradně muži, protože víla vyhledává pouze je, a to za účelem tance. Bohužel však nezná míru – jakmile jednou nějakého muže u hradu objeví, popadne ho a tancuje s ním tak dlouho, dokud nešťastník nepadne vyčerpáním mrtev k zemi.

Od Lísku se držte cestou vpravo směřující do osady Nivy a z ní pěšinkou k modré turistické značce mířící do Habří. Tato malá vesnička, kde končí silnice, nabízí zajímavou zastávku v podobě muzea Svobodný statek č. 1 se zaměřením na historii vsi a dvora. V muzeu najdete především zajímavé předměty pocházející z vlastnictví předešlých generací obyvatel starobylého statku, ale i dalších původních objektů ve vsi. S mnoha z nich jsou spojeny často pozoruhodné příběhy a životní osudy místních rodin.

Restaurace tu sice není, ale celoročně je k dispozici samoobslužný bar U Statkářky poblíž stejnojmenného penzionu. Můžete se tu občerstvit, než se vydáte po modré značce dál proti proudu říčky Bobrůvky.

Modrá turistická značka vás povede proti proudu Bobrůvky až do míst, kde kdysi ležela ves Podmitrov. Ještě začátkem dvacátého století tu stával vrchnostenský lihovar a mlýn. Donedávna tam fungovalo oblíbené rekreační a restaurační zařízení u frekventované křižovatky turistických cest, ale podmitrovský penzion je aktuálně mimo provoz a čeká na svou rekonstrukci.

Nad penzionem na hřebeni obtékaném ze tří stran řekou Bobrůvkou se do dnešních dní dochovaly pozůstatky hradu Mitrov. Na místě jsou k vidění zbytky hradeb a příkopů, které chránily hrad, rozvaliny hradního paláce, kde sídlila posádka a správci panství, a hranolová věž s gotickým oknem, která sloužila jako posledního útočiště při obléhání.

Hradní sídlo měl v osmdesátých letech třináctého století nechat vybudovat tehdejší majitel panství Demeter z Bukové a pojmenoval ho na základě svého jména jako Dimitrov, zkráceně řečeno Mitrov. Vnitřní část hradního areálu obtáčela kamenná zeď, jejíž zbytky se dochovaly dodnes. V některých místech byla zeď podepřena kamennými pilíři, které dodnes můžete vidět. V roce 1415 se hrad dostal do majetku Viléma I. z Pernštejna a tento významný šlechtický rod, jeden z nejmocnějších v českých zemích, jej pak držel do roku 1589. Nicméně v té době už byl hrad opuštěný a postupně chátral. Pernštejnové ho používali pouze jako správní centrum panství, ale sami zde nebydleli – pro jejich potřeby byl zastaralý a nepohodlný.

Poté, co si prohlédnete zříceninu hradu Mitrov, pokračujte po modré značce kolem říčky Bobrůvky, která vás dovede zpátky do Strážku. Celá trasa tak vytvoří pěkný okruh, který zvládnete přibližně za tři až čtyři hodiny v závislosti na tom, jak dlouho se budete zdržovat u jednotlivých zastávek.

Pokud budete mít ještě chuť objevovat, určitě se stavte k renesančnímu kostelu svatého Šimona a Judy ve Strážku. Je to opravdu zajímavá stavba, která v našem regionu nemá moc srovnání a tvoří důstojnou tečku za celým výletem.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz