Podzimní výlet z Veselí k jeskyni Padouška a Chudobínské borovici

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/karepokoka

Krásný podzimní výlet nemusí být dlouhý, aby přinesl dokonalý zážitek. Sedmikilometrový okruh krajinou nad Vírskou přehradou nabízí neobyčejnou koncentraci přírodních scenérií, unikátních vyhlídek a pohnutých příběhů. Start i cíl této nenáročné procházky je v malebné osadě Veselí, která je místní částí obce Dalečín.

Nejstarší písemná zmínka o Veselí pochází z roku 1367, kdy vladyka Adam z Veselí zastavil část zdejšího majetku se šesti poddanými sedláky. V průběhu 14. a 15. století se zde vystřídalo několik vlastníků, než roztříštěné zboží roku 1486 odkoupili bratři Vilém a Vratislav z Pernštejna a včlenili jej do svého rozsáhlého panství. V druhé polovině 16. století osada přešla pod správu kunštátského panství a její další historické osudy se natrvalo propojily se sousedním Dalečínem.

Z návsi ve Veselí vede místně značená stezka směrem do údollí k vodní nádrži Vír. Cesta postupně přivede návštěvníky na odpočinkové místo s lavičkou vysoko nad zatopeným údolím. Odtud se otevírá úchvatný pohled na vodní hladinu rozšiřující se přehrady, skalní útesy i na samotnou Chudobínskou borovici.

Osamělý, třináct metrů vysoký strom roste na skalnatém ostrohu vyčnívajícím z vody v místech, kde kdysi stávala vesnice Chudobín. Borovice, jejíž stáří dendrologové odhadují až na 500 let, se v roce 2020 stala celosvětovým fenoménem, když s drtivým počtem 47 226 hlasů zvítězila v mezinárodní anketě Evropský strom roku.

Samotná borovice i břehy přehrady jsou veřejnosti nepřístupné – vodní nádrž Vír I., budovaná v 50. letech 20. století za pomoci unikátní osmikilometrové lanovky z Bystřice nad Pernštejnem, totiž slouží jako klíčový zdroj pitné vody pro Žďársko i Brno. V prvním ochranném pásmu tak platí přísný zákaz vstupu k vodě. Pohled na ikonický strom z vyhlídky nad přehradou však patří k nejhezčím vyhlídkám v celém regionu.

Málokdo ví, že jen pár metrů pod vyhlídkovou lavičkou se pod skalním převisem ukrývá malá jeskyně zvaná Padouška. Nabízí nejen další netradiční průhled na přehradu, ale v případě náhlé nepřízně počasí se do ní pohodlně schovají dva lidé.

Od vyhlídkového místa stoupá cesta směrem k osadě Hluboké, která je rovněž místní částí Dalečína. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy náležela pánům z rodu zubří hlavy a později Pernštejnům. Výstižné jméno obce odráží její polohu „za Svratkou v hlubokém dolíku“. Historickou náves zdobí tradiční hospodářské usedlosti i starobylé lípy. Zdejší barokní kaple sloužila po vyhlášení tolerančního patentu k prvním evangelickým shromážděním pod vedením proslulého kazatele Tomáše Jurena.

Před Hlubokým trasa odbočuje vlevo, překoná silnici a mezi poli, loukami a lesíky stoupá po úbočí směrem k vrcholu Na Jedli (727 m n. m.). Zdejší vyhlídkové místo odkrývá panoramatické rozhledy do údolí řeky Svratky i na nejvyšší hřebeny Žďárských vrchů.

Na kopci Na Jedli stojí nepřehlédnutelný betonový monument z 80. let 20. století, tvořený třemi vysokými pylony s plastickými reliéfy. Partyzánský památník připomíná dramatické události z konce druhé světové války. Dne 10. února 1945 byl v těchto místech při diverzní činnosti těžce zraněn partyzán Michail Šijanov z oddílu Dr. Miroslav Tyrš, který v členitém terénu Bystřicka a Novoměstska operoval jako předvoj Rudé armády.

S událostí se pojí příběh, díky němuž Veselí uniklo osudu vypálených obcí. Když němečtí okupanti po přestřelce prohledávali domy ve vsi, zranění i zbylí partyzáni se ukrývali přímo v místním evangelickém kostele. Farář jim předtím aktivně pomáhal, nicméně o úkrytu partyzánů tehdy věděl jenom kostelník. Klidné chování faráře, a především již zasněžené stopy německého velitele ujistily, že kostel netřeba prohledávat.

Od památníku trasa pozvolna klesá zpět do osady Veselí. Tečkou za celým okruhem je prohlídka zdejší toleranční modlitebny. Evangelický kostel byl postaven v roce 1782 bezprostředně po vyhlášení tolerančního patentu císaře Josefa II. Původně musel splňovat přísná stavitelská omezení – nesměl mít věž, zvony ani přímý vstup z hlavní ulice, proto jeho vchod směřoval do polí. V 19. století byl objekt rozšířen a svou dnešní charakteristickou podobu s přistavěnou věží získal při přestavbě v roce 1928.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz