Podzimní výlet Žďárskými vrchy z Kuklíku přes osmistovky

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/buzoredaku

Trasa zhruba šestnáct kilometrů dlouhé túry Žďárskými vrchy za vybarvujícím listím začíná i končí ve vesnici Kuklík, pohodlně zaparkovat můžete u obecního úřadu.

Obec Kuklík, rozložená do místních částí Dědina, Kopec, Bořina, Balkán, Chobot, Chobotský Dvůr či V Koutě, se pyšní zajímavou historií. Vznikla mezi lety 1500 a 1534 pod původním názvem Výmyslice v souvislosti se založením sklářské huti na Vříšti. Název Výmyslice si osadníci přinesli z jižní Moravy, avšak neujal se. Od roku 1568 se v souvislosti s místním mlýnem začal užívat název Kuklík. Původ novějšího pojmenování bývá nejčastěji odvozován od rybníka Kukla. Od roku 1651 fungoval na Kuklíku zkujňovací hamr na říčce Fryšávce a od druhé poloviny 18. století až do roku 1875 se zde intenzivně těžila železná ruda pro kadovské železárny. Za druhé světové války pak zdejší lesy a samoty poskytovaly útočiště odboji a partyzánům.

Od obecního úřadu vede cesta po silničce kolem přístřešku Bořina a pak mezi loukami do Chobotského dvora. Tamní zajímavostí je památná Dvorská lípa, podle odhadu stará kolem 450 let, jež se vypíná do výšky 26 metrů s obvodem kmene 850 centimetrů. Jedná se o nejmohutnější památný strom okresu Žďár nad Sázavou. Kmen je vykotlaný a prasklý tak unikátně, že trhlinou je vidět na opačnou stranu.

Silnička následně dojde k silnici II/354 a trasa za ní pokračuje přes les a pak po spojovačce od Kadova až k zelené turistické značce. Po odbočce vlevo začne trasa stoupat k nedaleké Pasecké skále. U odbočky na opačné straně silnice při okraji lesní loučky kdysi stávala „rumunská“ kaplička, kterou v roce 1945 postavili rumunští vojáci při osvobození Československa, když v lokalitě tábořili. Po několika desetiletích dřevěný objekt podlehl zkáze a dnes na místě stojí dřevěný pravoslavný kříž, který zde nechal instalovat Novoměstský okrašlovací spolek.

Další zastávkou na zelené značce je samotná Pasecká skála, jedna z nejpopulárnějších osmistovek Žďárských vrchů ležící v nadmořské výšce 823 m n. m. Tento významný skalní útvar představuje skvělý příklad mrazového zvětrávání rul. Okolní balvanitá suťová pole obklopují fragmenty přirozených lesních porostů, tvořené především smrkovými bučinami. Pasecká skála se skládá ze tří hlavních skalních útvarů – Omšelý hřeben, Vyhlídka a Pernštějn. Nejvyšší skála dosahuje výšky 18 metrů a vedle nejrůznějších puklin a výklenků ukrývá také unikátní skalní tunel dlouhý 8 metrů, vysoký 4 metry a široký 2 metry. Na vrchol vede turisticky přístupný chodník a na místě je vybudována zajištěná vyhlídka nabízející nádherné daleké rozhledy do krajiny.

Od Pasecké skály zelené značení přejde přes silnici II/354 a pokračuje okrajem lesa, kolem přístřešku Paseky a dál mezi loukami k osadě Studnice. Dnes už se tak děje bez kulisy tří ocelových stožárů s modelovým vedením a unikátním zařízením na měření tloušťky námrazy, které bylo po více než čtyřech desetiletích na základě nesouhlasu ochranářů demontováno v letech 2022 a 2025.

Okolní osada Studnice, nejvýše položená osada v Kraji Vysočina, jež je místní částí Nového Města na Moravě, nabízí se svými 786 metry nad mořem půvabné výhledy. Trasa za osadou pokračuje lesem, klesne na rozcestí Pod Studnicemi a poté po žluté turistické značce zase vystoupá až k osadě Odranec, místní části obce Věcov. Ta se již před staletími proslavila „zázrakem v Odranci“, který se odehrál 11. června 1619. Tehdy byli místní lidé svědky toho, že na vesnici z nebe spadly tři ohnivé předměty – ve skutečnosti šlo o unikátní dopad meteoritu.

Dva z kamenů byly nalezeny a předány majiteli panství Vilému Dubskému z Třebomyslic, třetí se nalézt nepodařilo. Později se oba úlomky meteoritu ztratily. Podle některých hypotéz jeden z nich skončil ve vídeňském muzeu, nicméně se tam nedochoval. Odranecký „zázrak“, o němž vznikla i jarmareční píseň, dnes připomíná obrázek na stromě vlevo od žluté značky.

Ze žlutého značení se trasa přesměruje na modré a postupně začne stoupat k dalšímu z osmistovkových vrcholů Žďárských vrchů – kopci Bohdalec. Kromě přístřešku se pod vrcholem od srpna 2026 nachází nová dřevěná útulna, kde lze přečkat noc. Přístřešek zřízený Lesy ČR stojí u dálkové pěší trasy Via Czechia a obnovena byla i blízká studánka.

Pod Bohdalcem se modrá značka změní na zelenou a zamíří ke spojovací silnici mezi Vříští, místní částí Sněžného, a Líšnou. Za ní pokračuje až do bezprostřední blízkosti Líšeňského dvora, kde ze značky trasa odbočí vlevo po spojovací silnici ke komunikaci II/354. Na ní pak trasa nejdříve zamíří vlevo a na začátku Vříště rovněž vlevo.

Po necelém půl kilometru se po levé straně silnice objeví kaple a za ní Panský dům, dnes penzion. Levá část objektu, vedle jehož sklepa se zachovaly středověké podzemní prostory, pamatuje dobu dávných sklářů, neboť ves proslula sklářstvím už před rokem 1550. Sklárna tam fungovala až do poloviny 17. století a vyrábělo se v ní zelené i čiré sklo.

Vedle penzionu roste památný javor, jehož stáří se odhaduje na 250 let. Z usedlosti číslo 2 na opačné straně silnice pocházel Jan Staněk, legendární Honza z Bříště (Bříšče), silák z druhé poloviny 19. století. V kraji o něm kolovaly pověsti, v nichž figuroval jako dobrák pomáhající chudým, i když podle historických pramenů strávil řadu let ve vězení za krádeže a rvačky.

Nejznámější legenda se pojí se sloupkem z kadovských železáren, kterým měl být vytyčen katastr Kadova ve směru k Herálci. Kadovští chtěli, aby Honza 180 kilogramů těžký sloupek odnesl co nejblíž k Herálci. Honza se sloupkem problém neměl, avšak v polovině cesty ho přepadla nutná potřeba, takže mrsknul sloupkem o zem a skočil do křoví. Hranice katastru tak zůstala tam, kde Honza zátěž odhodil. Stávající sloupek na rozcestí u parkoviště pod Lisovskou skálou je replika z roku 2001, neboť originál několik let předtím někdo ukradl.

Poslední zajímavostí na trase je Borovičkova skála. Skalní vrchol s výrazným litinovým křížem z první poloviny 19. století se nachází vpravo na opačném břehu řeky Fryšávky. Odtud už zbývá jenom zhruba půl kilometru zpět do cíle v Kuklíku.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz