Výlet kolem Rozsoch za historickým kostelem i po stopách masopustního zvyku

Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/lolohezade

Start šestnáctikilometrového zimního výletu, i když tentokrát bez sněhu, je u bystřického nádraží v blízkosti Centra Eden. To se ovšem pro veřejnost otevře až na jaře, takže se lze rovnou pustit po cyklostezce vedoucí podél kolejí ve směru ke Žďáru nad Sázavou až ke křížení s červenou turistickou značkou. Po ní pak trasa vede doleva, dále přes koleje a poté lesem a silničkou mezi poli a rybníky až do malé vesničky Vojetín – místní části Rozsoch. Odtud je to do Rozsoch, což je další zastávka výletu, už jenom kousek.

Hned na počátku vesnice, která čítá přes šest stovek obyvatel, se na vyvýšenině vypíná výrazná dominanta v podobě kostela sv. Bartoloměje. Vznik jeho původního historického jádra sahá až do středověku, nejstarší zmínkou o kostele je v listině Demetera z Bukové z roku 1285. Zcela přestavěný do své stávající barokní podoby byl v druhé polovině 18. století majitelem panství Maxmiliánem Josefem Mitrovským z Nemyšle (1709-1782), který je v hrobce pod kostelem taktéž pohřbený. Z jeho doby jsou i sochy sv. Jana Nepomuckého, archanděla Michaela a pískovcový kříž stojící před svatostánkem.

Rozsochy jsou rovněž v okolí vyhlášené svojí oslavou masopustu. Na rozdíl od dalších obcí v regionu se tam ostatkové veselí „odnepaměti“ koná přímo o masopustním úterý, které mimochodem letos připadá na 4. března, ale až večer. Nezahrnuje totiž klasickou obchůzku obcí, ale lidé s maskami i bez nich se scházejí na večerní taneční zábavě v orlovně. Zatímco obvykle se o masopustu pohřbívá basa, v Rozsochách pochovávají basistu, k čemuž před více než půl stoletím přispěla kuriózní nehoda. Společensky unavení muzikanti se tehdy krátce před masopustem nad ránem vraceli z tancovačky a nenapadlo je nic lepšího, než že se ze zasněženého kopce od nádraží svezou na base. Nástroj ovšem bujarý sjezd „nepřežil“, ale protože náhradní muzikanti narychlo nesehnali, o masopustu nezbylo než místo basy slavnostně pohřbít basistu. To se ujalo, i když hudebníka v dalších letech nahradila figurína jménem Masopust, které se navíc naložily k tíži veršované, někdy zpívané, jindy recitované, ale také trochu „přibarvené“ události, které se v uplynulém roce udály místním obyvatelům.

Dál trasa pokračuje přes vesnici a stoupá k odbočce k nádraží. Malé a klidné vesnické nádraží se rozkládá u železniční trati 251 Žďár nad Sázavou - Nové Město na Moravě – Tišnov, přičemž po trati, které se říká Tišnovka, první vlak projel 18. června 1905. Nádraží v Rozsochách se pyšní titulem Nejkrásnější nádraží České republiky roku 2019, a to zejména díky své čistotě a upravenosti. Pozoruhodná je vedlejší historická drážní budova postavená v letech 1903-1904 jako veřejné záchodky, prádelna a lampárna se skladem, jež se zachovala v původní podobě. Drobná stavba byla v roce 2020 vyhlášena kulturní památkou prezentující kvalitní architektonické detaily z počátku 20. století.

Cesta poté stoupá dál po silničce spojující vesnici se státní silnicí I/19, kterou je třeba přejít a na opačné straně se dát vpravo po cyklostezce k rozcestí nad Domanínským rybníkem, kde se trasa napojí na žluté turistické značení, které klesne až ke dvacetihektarové vodní ploše. Rybník protékaný řekou Bystřicí založili už v 15. století Pernštejnové, tehdejší majitelé panství. Poté, co se v roce 1883 protrhla hráz, byla plocha zalesněna. Rybníkem se místo znovu stalo až po rekonstrukci v polovině 70. let 20. století a od té doby nádrž slouží k rybolovu i jako klidná příměstská rekreační oblast.

Žlutá značka přejde hráz s výhledy na vodní hladinu a zamíří do lesa, za nímž trasa ze značky odbočí vpravo na zpevněnou účelovou komunikaci. Z ní poté uhne opět doprava na polní cestu a obloukem mezi poli se přiblíží k soukromé dřevěné Zítkově rozhledně Horka. Ta byla na pastvině postavena v roce 2022, je volně přístupná a nabízí se z ní rozhledy především na Domanín, místní část Bystřice nad Pernštejnem, okolní pole, louky a lesy.

Trasa následně obejde osadu, za ní vyústí vpravo na silnici, z níž pak míří do ulice Na pile a odtud na spojovací komunikaci podcházející silnici I/19 do bystřické čtvrti Domanínek. Po žluté značce a následně po cyklotrase cesta vede podél řeky Bystřice až k rozcestí v lokalitě se sportovišti zvané Lužánky. Pak už zbývá jenom několik stovek metrů kolem zimního stadionu, parku s miniaturami hradů, obřího betonového zubra od žďárského výtvarníka Michala Olšiaka a Pohádkové aleje do cíle u bystřického nádraží.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz