Výlet na pomezí Vysočiny: Gočár, Zrzavý i masopust na seznamu UNESCO

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/cazuvavaho

Ve Vojnově Městci, městečku na okraji okresu Žďár nad Sázavou, je start zhruba třiadvacet kilometrů dlouhého výšlapu za zajímavostmi regionu. Městys náleží k nejstarším českým osadám, které vznikly na pomezí Čech a Moravy v první vlně kolonizace pohraničního pralesa podél Libické stezky.

Za zakladatele původní osady je označován žďárský cisterciácký klášter - první písemná zmínka o ní pochází z konce 13. století. K dominantám městečka patří kostel sv. Ondřeje s jádrem ze 14. století a přestavěný koncem 18. století nebo hřbitov s kaplí sv. Antonína Poustevníka z roku 1885. V centru městečka poutá pozornost bývalá rychta z první poloviny 18. století, kde v přízemí fungoval Němečkův hostinec. Legenda říká, že objekt vznikl podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, který se v okolí sedmnáct let angažoval ve službách opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy, jeho autorství ovšem doloženo není.

Následně trasa zamíří kolem rybníků do vedlejšího Krucemburku, který už správně spadá do okresu Havlíčkův Brod. Městečko, které bylo v letech 1949-1993 počeštěno na Křížovou, než se na základě veřejného referenda vrátilo ke svému původnímu názvu, vzniklo na středověké Libické stezce a jeho počátek je spojen s řádem německých rytířů. Nejstarší zmínka pochází z roku 1241, od roku 1385 je už Krucemburk doložen jako městečko. Původně románský kostel sv. Mikuláše ze 13. století je upraven pozdně goticky a barokně. Na náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století. Evangelický kostel pochází z první poloviny 19. století a v centru je možné navštívit pamětní síň malíře Jana Zrzavého (1890–1977), který se nechal pohřbít na krucemburském katolickém hřbitově.

K zajímavostem patří i takzvaná Bílá a Červená vila. U Bílé vily Ladislava Binka dokončené v roce 1908 navrhl tehdy začínající architekt Josef Gočár úpravy fasád, průčelí i interiéru, vedlejší o rok mladší Červená vila postavená ve stylu anglického venkovského domu pro Ladislavova bratra Josefa Binka, která je dnes kulturní památkou, vznikla podle prvního samostatného Gočárova návrhu. Na úpravě interiéru se mimo jiné podílel významný sochař a současně novoměstský rodák Jan Štursa. Gočárova aktivita nebyla nic neobvyklého – podnikatel a fotograf Josef Binko, jeho bratr Dušan Binko a Josef Gočár byli přátelé a měli za manželky tři sestry Chladovy, dcery zámeckého sládka a později primátora Pardubic. Marie Gočárová bydlela za první světové války, když její manžel narukoval, u sestry Terezie v krucemburské Červené vile a Josef Gočár s rodinou v ní později trávil letní měsíce.

Z Krucemburku trasa stoupá po červené turistické značce; pár desítek metrů za třemi kříži se po pravé straně nachází pomníček věnovaný knězi Antonínu Rohlíkovi, který byl na tomto místě nalezen mrtev ráno 26. září 1926. Nejdříve byla jeho smrt přičítána srdečnímu selhání, posléze bylo zjištěno, že důvodem skonu bylo střelné zranění. Duchovního, který byl pohřben na místním katolickém hřbitově, zastřelil četnický strážmistr, jenž se k činu přiznal až po několika desetiletích.

V osadě Chlum, která je částí Hlinska a patří do okresu Chrudim, červenou značku vystřídá žlutá. Kolem kostela sv. Pavla a Petra z druhé poloviny 17. století a dřevěné zvonice trasa míjí i chátrající barokní zámeček z 18. století, který nechal vybudovat biskup Jan Josef Vratislav z Mitrovic. Žluté značení pokračuje po zpevněné cestě přes lesní úseky a pár desítek metrů za hájenkou Ruda trasa sejde ze značky a pokračuje vpravo po zpevněné cestě a pěšinou přes louky až k okraji vsi Vítanov, kde společně s modrou značkou uhýbá vpravo k oboře s jelení zvěří. Modrá značka poté přejde silnici I/34 a pokračuje kolem vyhlídek na kopcích Zadní a Přední hradiště do obce Studnice.

Studnice s místními částmi Košinov a Zalíbené patří k nejstarším sídlům na Českomoravské vysočině. Studnický kopec byl už v 11. století strážním hradištěm, které mělo za úkol ochraňovat bezpečnost stezky vedoucí z Čech na Moravu. Z kopce je za příznivého počasí výhled do údolí řeky Chrudimky a na Hamerskou přehradu. Ve Studnici se dochovaly tradiční objekty lidového stavitelství, hlavně roubené usedlosti. Tradice připomíná také tamní vyhlášený masopust spojený s obchůzkou v kostýmech a dalšími obřady, který je od roku 2010 zapsaný na seznamu UNESCO - aktuálně se uskuteční 14. února 2026.

Ze Studnice zamíří žlutá značka přes osadu Zalíbené, kolem Počernovského mlýna a dál mezi lesy kolem rybníka Malý Černý a pak opět lesem přes přírodní památku Suché kopce, jež představuje cenné podmáčené rašelinné louky, zpět do Vojnova Městce. Tam si ještě lze udělat malou zacházku k Vojnoměsteckému vodopádu. Před náměstím stačí ze žluté značky přejít vlevo na modrou a u památného buku pokračovat neznačenou cestou vedoucí ke střelnici. Vodopád se nachází kousek před ní po pravé straně na bezejmenném přítoku Městeckého potoka.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz