Výlet po nejmenších horách Česka: Hřebenovka Arnoleckými horami

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/nopanocozu

Arnolecké hory jsou horami vlastně jen proto, že své okolí převyšují o víc než 150 metrů. Znějí vám malé? Možná ano, ale Arnolecké hory na Vysočině mají v sobě něco kouzelného – a hlavně jsou prakticky neznámé. Což je vlastně skvělá zpráva pro všechny, kdo rádi objevují skrytá místa bez davů turistů.

Pásmo Arnoleckých hor se rozkládá na pomezí žďárského a jihlavského okresu, pojmenované podle vesničky ležící pod jihozápadními svahy. Dvacetikilometrový hřeben se táhne od Celenského kopce u Polné až k Netínu a překvapivě je vidět až do vzdálenosti padesáti kilometrů – takže rozhodně nejde o nějaké kopečky za chaloupkou.

Náš výlet začíná u bývalé zemské hranice mezi Sirákovem a Újezdem, kde si místní dali práci s vytvořením připomínky historické hranice. Na silnici stojí smaltované cedule „Vítá vás Království české“ a „Vítá vás Markrabství moravské“, vedle nejdete hraniční kámen, dokonce i strážní budku s hraničářem vyzbrojeného bambitkou a šavlí. Není toto místo v regionu jediné, které zmíněnou skutečnost připomíná. Zemská hranice byla v platnosti přes sedm set let, v podstatě až do roku 1949, kdy bylo v Československé socialistické republice zavedeno jiné územní členění. Nově vzniklé kraje pak už nerespektovaly do té doby platné zemské uspořádání.

Po napojení na modrou značku míříme kolem hájenky k prvnímu vrcholu – Blažkovu (694 m). Pod tímto zalesněným kopcem se kdysi rozkládala stejnojmenná osada s patnácti domy, která tu stála už od 14. století, ale pak prostě zmizela. Samotný vrchol sice zarůstá stromy, ale vyhlídku najdete o kousek níže – rozhledy směrem na západ stojí za to.

Cesta pokračuje okrajem lesa nad vesnicí Rudolec, odkud se otevírají krásné pohledy na celý Bohdalovský přírodní park plný rybníků. Dominantou vsi je bohužel dnes nepřístupný renesanční zámek – čtyřkřídlá budova s hranolovou věží, která má své kořeny v gotické tvrzi. Škoda, že se dovnitř nepodíváte, ale i pohled zvenčí prozradí, že šlo o významné sídlo.

Dalším cílem je kopec Sádek (698 m), kam se dostanete lesní cestou. Odtud už je to jen kousek na Havlinu (707 m) – nejvyšší vrchol Arnoleckých hor, který poznáte podle výrazného červenobílého stožáru. Cestou rozhodně nezapomeňte na malou odbočku k prameni říčky Balinky, kde najdete posezení i návštěvní kroniku. Balinka možná měří jen 31 kilometrů, ale její dolní tok u Velkého Meziřící umí být pěkně zrádný – místní vám o záplavách určitě něco povědí. Z vrcholu Havliny sice přímé výhledy nejsou (les jim brání), ale stačí se po zelené značce vypravit o kousek níž a odměna je tu.

Hudcova skála (663 m) nad vesničkou Kyjov má svou pověst – prý zde přepadával pocestné hrozivý loupežník a svůj poklad schoval v jeskyni. Možná budete mít štěstí a objevíte ho zrovna vy! Skalní útvar je krásný a cesta k němu vede nejdřív po zelené značce, pak po asfaltu a nakonec po vyšlapané pěšince.

Další zastávka je kopec Kyjov (703 m) nad stejnojmennou vesničkou. Zajímavé je už samotné jméno – vzniklo prý z pokřiku lovců „kýjem-ho“ při honech v okolních hlubokých lesích. Po nedávném odlesnění (kůrovec si s místními smrky pořádně poradil) je odtud částečný výhled do okolí. Ve vsi samotné si všimněte malé kapličky na návsi, kterou postavili místní starousedlíci v roce 1874.

Zelená značka pokračuje až na nejznámější vrchol minihor – Dědkovskou horu (694 m), která vám může při jízdě po dálnici D1 připomínat pyramidu. Podle pověsti se zde kdysi dobývalo stříbro, ale nakonec se veškerého bohatství zmocnil ďábel, který ho hlídá v podzemních štolách. Ve vsi kdysi žila chudá babička starající se o svá vnoučata, ale když už nevěděla, jak by je uživila, na radu sousedů se vydala na Dědkovskou horu poprosit o pomoc ďábla. Kupodivu byl pekelník prosbě vstřícný a ženě věnoval hrst stříbrňáků. Příhoda se rychle rozkřikla a místní bohatý a hamižný sedlák si usmyslel, že z ďábla vymámí co nejvíce peněz. Toho ale sedlákova nenasytnost rozzuřila natolik, že hrabivý muž za svoji opovážlivost zaplatil životem. Od té doby se prý už nikdo další na Dědkovskou horu pro peníze nevypravil.

Na vrcholu stojí osmimetrový kříž a v dřevěné skříňce najdete kroniku s razítkem – nezapomeňte se podepsat!

Poslední část cesty vede okolo vrcholu Strážnice k novogotické Lobkovické hrobce z let 1869–1871, kde odpočívají majitelé zdejšího panství ze zámku Velké Meziříčí. Výlet končí u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Netíně, který stojí na návrší nad obcí. Původně románský kostel ze 13. století prošel mnoha přestavbami a od roku 1714 je poutním místem. Celý areál s přilehlým starým hřbitovem, márnicí a farou vytváří působivou tečku za celým výletem.

Arnolecké hory možná nejsou nejvyšší, ale rozhodně vás nezklamou. Pravděpodobně budete mít celé ty „minihory“ jen pro sebe. Celá trasa má přes 20 kilometrů, takže si naplánujte celý den. Cestou narazíte na několik míst s výhledy (hlavně po nedávném odlesnění kvůli kůrovci), ale restauraci potkáte až v samém závěru v Netíně, proto si přibalte i dostatek jídla a pití.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz