Výlet z kraje do kraje kolem Rovečného

Start asi sedmnáct kilometrů dlouhého výšlapu z kopce a zase do kopce je v Rovečném, malé obci v okrese Žďár nad Sázavou.

Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/mudumapesu

Název vsi je zřejmě odvozen od slova „rovec“ ve smyslu nerovného místa s výmoly. První zmínka o Rovečném pochází z roku 1335, kdy patřilo Jeruši z Aušperka, jež ho věnovala doubravnickému klášteru. Následně se v držení vsi střídali pánové z Pernštejna s pány z Kunštátu, až se koncem 16. století stala součástí kunštátského panství. Na přelomu 19. a 20. století bylo Rovečné přiřazeno do soudního okresu Kunštát, za první republiky bylo součástí okresu Boskovice, od roku 1949 patřilo pod Bystřici nad Pernštejnem a v roce 1960 „spadlo“ do žďárského okresu. Výraznou pamětihodností je novorenesanční evangelický kostel, který byl v letech 1897-1898 vystavěn na místě zbořené toleranční modlitebny, nedaleko se nachází také katolický kostel sv. Martina.

Trasa z Rovečného vede po červené turistické značce do Velkého Tresného, kde se dá navštívit muzeum s expozicí zaměřenou na hornictví a obec v hasičské zbrojnici. Malá ves byla od druhé poloviny 19. století spojená s těžbou a zpracováním grafitu, tamní závod koncem 30. let 20. století vlastnil prvorepublikový politik Karel Engliš. Po válce podnik čekalo znárodnění, koncem 60. let skončily důlní práce a podnik přešel na výrobu ocelových konstrukcí.

Výšlap pokračuje po červené značce přes lesy k rozcestí Pod Lamberkem. Tam trasa opustí značku a zamíří k baroknímu zámečku Lamberk (Lamberg). Z tvrze se dvorem byl přestavěn kolem roku 1700, začátkem 19. století zámek sloužil jako správa těžby síry v nedaleké Lhotě, poté došlo k dalším stavebním úpravám. Po roce 1948 jej držela zemědělská škola, později zemědělské družstvo, po roce 1989 areál dále chátral. Dvůr se zámečkem ve tvaru šestiúhelníku je kulturní památkou, ale v soukromém vlastnictví a nepřístupný. Od zámku je vidět rybník Pešák s přístřeškem, který je vedle silnice II/362 necelý kilometr před Olešnicí.

Město Olešnice leží v okrese Blansko v Jihomoravském kraji; první oficiální záznam o vsi pochází z roku 1348. Moravská Olešnice se rozkládala na dnešní Moravské straně, Německá Olešnice, protože původními kolonisty byli Němci, vznikla v místech dnešního centra. Ke sloučení obou došlo v roce 1759. Městem se však Olešnice stala až v roce 1999. Kromě hřbitovního kostela sv. Mikuláše pozornost poutá i kostel sv. Vavřince na náměstí. Třetím svatostánkem je evangelický kostel z druhé poloviny 19. století v Rovečínské ulici. Raritu představuje manufaktura Modrotisk Danzinger - dílna se datuje již od roku 1816. Jde o ruční a současně nejstarší výrobnu tradičního modrotisku, což je jeden z nejstarších způsobů potisku a barvení lněného a později bavlněného plátna, v republice. Mimo olešnické dílny už funguje jen o devadesát let mladší modrotisková dílna ve Strážnici. Kromě podnikové prodejny s nabídkou vyráběného sortimentu se po dohodě nabízí i prohlídka provozu s výkladem. Pomocí původní technologie v Olešnici potiskují látky už od roku 1849. Modrotisk se coby tradiční textilní technika stal v roce 2018 součástí seznamu UNESCO.

Trasa, kterou kopíruje žlutá značka, vede kolem hřbitova za město – odbočku vpravo lemují zastavení křížové cesty stoupající na kopec Kopaniny, kde ještě před několika lety nad sjezdovkou stávala dřevěná rozhledna. Značení přejde silnici a klesá polní cestou pod Jonášův kopec, v němž se před staletími těžila síra. Tam trasa opustí značku a po vyšlapané pěšině zamíří rovně přes louku, pak do kopce, aby nakonec klesla až k silnici v obci Lhota u Olešnice. Malá ves se rozkládá pod i mezi okolními skalami a srázy. Se zástavou sousedí přírodní památka Lhotské jalovce a stěny – stěny jsou mohutné rulové skály nad Tresenským potokem dosahující až dvanáctimetrové výšky, Lhotské jalovce zase představují pastviny a remízky s různými druhy teplomilných rostlin včetně jalovce obecného. Dominantou vsi je klasicistní kaple Nejsvětější Trojice z roku 1887 na jednom z nejvýše položených míst. Dole v autobusové zastávce vedle koupaliště (požární nádrže) příznivci literatury najdou poměrně dobře zásobenou knihobudku.

Cesta pokračuje po silnici a záhy se opět dostane zpět do Kraje Vysočina; po pravé straně se ve srázu rozprostírá přírodní památka Dědkovo – lesní porost se skalami a různými druhy ohrožených rostlin. Cesta pak začne zatáčkami stoupat k nedaleké osadě Bolešín, místní části obce Věstín, kde odbočí vpravo po spojovací komunikaci a z ní uhne na lesní pěšinu, jež se napojí na zelenou turistickou značku mířící vpravo k Malému Tresnému. Vesnička ležící při silnici spojující ji s Rovečným, jehož je místní částí, dříve používala také názvy Malý Tresny, Trestné či Tresínek. Do nedalekého Rovečného turisty dovede žluté značení.

Zdroj: Lenka Mašová, regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz