Výšlap malebným venkovem na pomezí Čech a Moravy

Pokud jste milovníky památek, lidové architektury a zachovalé přírody, vydejte se na pěší výlet se startem i cílem v Jimramově – vysočinském městečku v okrese Žďár nad Sázavou. Jeho historické centrum protínané silnicí dlážděnou drobnými kostkami, které je městskou památkovou zónou a často jej vyhledávají filmaři natáčející pohádky či historické filmy, stojí za prohlídku. Dominantou náměstí je objekt staré školy, kde je dnes Síň rodáků sloužící jako muzeum. Výraznými stavbami jsou katolický barokní kostel Narození Panny Marie z roku 1715 a evangelický kostel z roku 1786. Na náměstí se zachovala i původně renesanční radnice empírově přestavěná počátkem 19. století, několik klasicistních domů, barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1712 či nedaleký zámek rodiny Belcredi.

V Jimramově se narodili spisovatelé Alois a Vilém Mrštíkovi a také evangelický farář a spisovatel Jan Karafiát, autor později světově proslavených Broučků. Právě proto nese centrální náměstí, kde se nachází i autorův rodný dům, Karafiátovo jméno. Významné osobnosti, které se v městečku narodily či tam působily, připomínají četné pamětní desky.

Také Jimramov patří k sídlům, jimiž prochází historická zemská hranice mezi Královstvím českým a Markrabstvím moravským. V dávných dobách, kdy okolí pokrýval pomezní hvozd, přičemž na moravské straně se nacházelo území pánů z Pernštejna a na české kláštera v Litomyšli, docházelo mezi oběma sousedy k častým sporům ohledně toho, kde je kdo ještě ‚doma‘. V roce 1269 tak král Přemysl Otakar II. přesně určil zemskou hranici mezi Čechami a Moravou, která vedla od řeky Svratky Trhonickým potokem, jenž se do ní v Jimramově vlévá a dříve se mu také říkalo Hraniční, dále pak Nyklovickým potokem a odtud východně k řece Svitavě. I v Jimramově je zemská hranice označena původními hraničními kameny.

Po prohlídce středu Jimramova se pusťte po žluté turistické značce přes řeku Svratku, za mostem uhněte do lesa a kolem studánky s údajně léčivou vodou v místě zvaném U Obrázku či nedaleké Smutné skále dojdete do dva kilometry vzdálené osady Trhonice. Pojmenování je podle dostupných informací odvozeno buď od trhání, anebo od sousloví trhem honěni. Tedy aby místní obyvatelé, kteří kdysi robotovali při práci v lesích, chodili na trh, nakupovali tam, prodávali a obecně tím rozhýbávali místní ekonomiku. Pamětihodností je kaple Panny Marie z poloviny 18. století a vedle ní stojící kamenný kříž a prohlédnout si můžete taktéž památkově chráněná roubená a zděná stavení.

Nejvýznamnější stavbou je v minulých letech zrekonstruovaný Trhonický mlýn, který byl kdysi poháněn tehdy Hraničním potokem. A pokud si předem telefonicky domluvíte prohlídku, můžete zavítat i dovnitř. Poprvé je mlýn v Trhonicích uváděn už v roce 1552 a podle záznamů byl opuštěný mlýnský grunt v majetku poličského magistrátu v roce 1740 prodán Václavu Ehrenbergerovi. Tehdy ve mlýně došlo i ke zřízení pily a olejny s ručním lisem. Posledním trhonickým mlynářem byl Josef Ehrenberger narozený v roce 1914. Ve mlýně se mlelo naposledy v roce 1941, později už nebyl schopen konkurovat novým průmyslovým zařízením, a proto byla jeho činnost zastavena. Poslední trhonický mlynář zemřel v roce 1985.

Od mlýna se poté vydejte po silnici ke křižovatce s komunikací II/385, po níž se pusťte vlevo do osady Ubušín, odkud pak po polní cestě dojděte do Ubušínka, obce s vesnickou památkovou zónou a staveními představujícími tradiční horáckou architekturu. V malé vesnici je k vidění sedm památkově chráněných stavení, z nichž některá jsou většími usedlostmi, zatímco jiná chalupami se dvorem. Z Ubušínka poté po spojovací silnici podél potoka Hrabovec vyrazte do Dalečína.

Pozornost v obci poutá především zřícenina hradu Dalečín z první poloviny 14. století, která se vypíná na vyvýšenině za zámečkem se vzhledem tyrolské chaty, dnes sídlem obecního úřadu. Začátkem 16. století se již neobývaný hrad stal sídlem loupežníků a v roce 1519 byl tak vojskem dobyt a rozvrácen. Přízemí a sklepy byly v minulosti zasypány a zdivo našlo využití při stavbě zámečku. V místě se nyní nachází pozůstatek obvodové hradní zdi se dvěma řadami střílnových okének nad sebou. Zbytky hradu jsou upraveny jako volně přístupný park. Dalečínský zámek měl původně renesanční podobu, stávající získal až v 19. století. Zajímavý je i kostel sv. Jakuba Většího. Kulturní památka, v jádru gotická a později přestavěná v barokním stylu, ve svém interiéru ukrývá cenné nástěnné malby z konce 14. století.

A když už budete v Dalečíně, zajděte si obhlédnout Jaroškovu vilu. Funkcionalistický třípatrový objekt s vysazeným arkýřem, balkonem, prosklenou zimní zahradou a otevřeným točitým schodištěm podle projektu architekta Ludvíka Hilgerta byl dostavěný v roce 1939. Vila vybudovaná pro rodinu majitele továrny na výrobu příze Guja-vlna Gustava Jaroška se později dostala do učebnic architektury. Její majitel si jí však moc užít nestačil – za války přišel coby sokol a vlastenec nejen o vilu, ale především o život. Za údajnou sabotáž, respektive rušení nařízení o válečném hospodářství, byl 14. října 1941 popraven v brněnských Kounicových kolejích.

Z Dalečína se následně pusťte po červené značce vedoucí mezi poli i lesy, která vás přes Unčín dovede zpět do Jimramova.

Doporučená trasa výletu: https://mapy.cz/s/fohavafape

Zdroj: regionální web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz