Z údolí Svratky na rozhlednu Horní les aneb čtyři sta výškových metrů

Trasa: Vír - Chlum - Horní les - Rovečné - Malé Tresné - Věstínek - Hraběcí stolek - Vír

Pokud se vypravíte na výlet za největším převýšením na Vysočině, můžete pohodlně zaparkovat ve Víru pod přehradní hrází vedle někdejší továrny Rotter. Na opačném říčním břehu se tyčí skalní stěna, jež je v zimě využívaná k ledolezení a po zbytek roku coby součást ferrat vedoucích po skalách, které údolí pod přehradou s nadmořskou výškou 384 metrů lemují.

Modrá značka směřující do centra obce jde kousek podél silnice, ale záhy začne stoupat ke tři kilometry vzdálené vesnici Chlum – ta už se rozkládá v nadmořské výšce 533 metrů. Odměnou za stoupání jsou krásné výhledy na okolní lesy, kopce, pastviny a vesničky či usedlosti roztroušené mezi nimi. Na návsi v Chlumu se tamní hasiči chlubí historickou stříkačkou umístěnou v proskleném přístřešku. Vesnice je administrativně spojená se sousední Korouhvicí, kdy původní Korouhvici, která v 50. letech minulého století zůstala pod hladinou vírské přehrady, připomíná už jen korouhvická zátoka.

Někdejší Korouhvice s původně dvaadvaceti popisnými čísly ale nezanikla docela. Když bylo v roce 1946 rozhodnuto o vysídlení s tím, že obyvatelé dostanou náhradní domy v Litobratřicích u Znojma, kde po poválečném odsunu zůstaly volné statky, pět rodin se odstěhovat nechtělo. A vystavěli si nové domky nad zátokou, kam se přestěhovali, když jejich původní obydlí zaplavila přehrada. Tak vznikla nová Korouhvice, která má ale nyní už jen několik obyvatel, přičemž dohromady i s Chlumem jich jsou necelé tři desítky.

Z Chlumu modrá značka pokračuje dál na Javorův kopec (683 m. n. m.), což je jednak přírodní památka se zachovalou květenou, ale i vrchol nabízející unikátní výhledy, případně startovní místo pro paraglaidisty.

Od dudkovického rozcestí pak následuje poslední úsek stoupání k rozhledně Horní les. Vrchol kopce se coby nejvyšší kóta přírodního parku Svratecká hornatina nachází ve výšce 774 metrů nad mořem a rozhledna na trojmezí Kraje Vysočiny, Jihomoravského a Pardubického kraje stojí o devět metrů níže.

Tradice vyhlídkových věží v Horním lese je dlouhá. Rozhlednu zvanou Rakušanka připomíná už historická pohlednice vydaná v roce 1918. Jedenadvacet metrů vysoká věž pak stála na kopci v letech 1936–1954 a další rozhledna v letech 1968–1974. Ta měřila osmatřicet metrů a její zbytky byly odstraněny v roce 2000. Stávající telekomunikační věž s vyhlídkovým ochozem v osmatřicetimetrové výšce, kam vede 201 schodů, je v provozu od roku 2002. Při příznivém počasí je odtud vidět nejenom Svratecká hornatina a část Žďárských vrchů, ale za ideálních podmínek také Jeseníky nebo i Krkonoše.

Od rozhledny se už klesá do Rovečného – buď po červené značce Hřídelnou cestou, anebo některou z neznačených pěšinek. Nejvýraznější pamětihodností obce s asi šesti stovkami obyvatel je novorenesanční evangelický kostel, který byl v letech 1897-1898 vystavěný na místě zbořené toleranční modlitebny. V obci je ale i katolický kostel zasvěcený svatému Martinovi. Tento svatostánek v barokním slohu je památkově chráněným objektem.

Z Rovečného směřuje žlutá značka k Malému Tresnému, nad nímž se je také možné pokochat krásnými vyhlídkami na krajinu, kde lesy střídají louky a pole s remízky. V Malém Tresném, osadě s nepravidelnou návsí a rozptýlenými původními usedlostmi ležící při silnici, která ji spojuje s Rovečným, je načase vyměnit žlutou značku za zelenou a vydat se zpět k Víru.

U rozcestí Nad Věstínkem se dá odbočit vlevo na cestu spojující Věstínek s Bolešínem a z ní pak uhnout vpravo přes louku a pak po pěšině lesem, která míří až na skalní vyhlídku nad meandrem řeky Svratky nazvanou Hraběcí stolek. Na místě je dřevěná lavička a o kousek dál i altán. Svůj název vyhlídka získala po hraběti Františku Coudenhove-Honrisch z Kunštátu, jenž do okolí jezdil lovit a místo využíval k odpočinku a občerstvení. Do roku 1930 tam stála i dřevená vyhlídková věž, kterou šlechtic nechal svým nákladem postavit v roce 1902.

Od vyhlídky vede zpět neznačená pěšina, která vyústí na zelenou značku směřující do Víru. Ten se centrem turistiky stal už koncem 19. století, a to především díky restauratérovi Františku Šťastnému, který se současně stal neúnavným propagátorem turistiky v okolí. Svým hostům rovněž nabízel specialitu v podobě bylinného likéru Vírský vánek. Do jeho podniku a později i turistické chaty brzy našla cestu také řada významných osobností kulturního či politického života. Ke Šťastnému do Víru zavítali například literáti Petr Bezruč, Karel Čapek, Alois Mrštík, Eduard Bass, Arne Novák, pěvkyně Ema Destinová či československý politik Jan Masaryk a řada dalších za první republiky známých osobností.

Čas odnesl chatu postavenou v tyrolském stylu, na jejímž místě dnes stojí hotel, ale naproti se stále nachází upravený domek s pamětní deskou věnovanou Šťastnému, ve kterém to všechno kdysi začalo. A potomci restauratéra v něm nabízejí ubytování s nádechem kouzla starých časů.