Článek
Dnes to nebude zpráva o dalším balíčku, o radosti z předaných hraček nebo o vlně, která se proměnila v deku. Dnes to bude zamyšlení, které v našem spolku zraje už velmi dlouho. Sledujeme totiž svět kolem nás, svět neziskových organizací a spolků, a čím dál častěji si klademe tu nejzákladnější otázku: Kam se vytratila ta pravá, čistá podstata charity?
V České republice funguje nespočet spolků a skupin, které dělají krásnou a záslužnou práci pro seniory, děti, zvířata či jiné potřebné. Je to úžasné a je dobře, že tu jsou. Ale proč se místo radosti z pomoci tak často setkáváme s rivalitou, netransparentností a nepochopitelným soupeřením? Proč máme pocit, že se mezi některými spolky „šmíruje“ – když jeden zveřejní zprávu o své činnosti, dalších pět ji hned kopíruje, jako by šlo o soutěž v popularitě a počtu „lajků“, a ne o samotnou pomoc těm, kdo ji potřebují?
Kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním?
Srdce nás bolí, když vidíme, jak se některé spolky uchylují k cílenému vyvolávání lítosti. Někteří předsedové se nezastaví ani před tím, aby ke svému zviditelnění či získání prostředků zneužívali vlastní vážné nemoci či nemoci nebo postižení jiných. Je to charita, nebo obchod se smutkem? Proč se některé spolky bojí transparentnosti? Proč nemají čisté účty a proč je pro ně problém ukázat, kolik peněz vybraly a kam přesně putovaly?
Mnohem horší je pak otázka tvořilek. Ženy, muži i děti, které věnují svůj drahocenný čas, kus svého srdce a nejednou i vlastní peníze na materiál či poštovné, často ani netuší, kde a jak jejich výrobek skončil. Skutečně potěšil v nemocnici nebo dětském domově, nebo byl prodán bez vědomí autorky pro potřeby „někoho jiného“? Pokud spolek neukazuje předání, pokud není vidět cesta výrobku od tvořilky k potřebnému, pak je něco špatně.
Charita není soutěž, ale společná cesta
My v Kouzelném Medvídkově věříme, že síla je v propojení. Nejsme soupeři. Máme společný cíl – dělat svět snesitelnějším pro ty, kteří to sami nezvládnou. Proč si tedy nepomáhat? Proč si nesdílet materiál, zkušenosti a radost? Proč se raději předhánět, kdo má víc fanoušků, místo toho, abychom spojili síly a pomohli tam, kde je největší nouze? Spolupráce a férovost přece nepřinese nic jiného než víc radosti těm, na kterých záleží nejvíc – dětem, seniorům, zvířátkům, prostě všem kdo pomoc potřebují.
Výzva, která není útokem, ale prosbou
Vám, drahé tvořilky:
Zastavte se a zeptejte se samy sebe – jste ve spolku či skupině, kde cítíte čistou radost z tvorby, kde je Vaše práce vidět a kde se s Vámi jedná upřímně? Nebo cítíte jen tlak na výkony a neustálou nejistotu? Máte právo vědět, komu Váš steh, či jiná tvorba pomohla. Zasloužíte si transparentnost. Pokud ji necítíte, hledejte místo, kde se tvoří srdcem, ne pro „výkon“, jistě je v naší zemi spousta takových spolků nebo skupin.
Vám, kolegům předsedům:
Nejsme na bojišti. Jsme na společné cestě. Pokud se spolek stane nástrojem pro osobní obohacení, ego nebo nekonečné soupeření, zpronevěřil se svému poslání. Zveřejňování výročních zpráv a čistota financí není jen zákonná povinnost, je to projev základní úcty k těm, kteří Vám svěřili svou důvěru.
Pojďme se vrátit k tomu, proč jsme to všechno začali. K radosti. K pomoci. K férovosti. Pokud se aspoň jeden spolek díky tomuto zamyšlení zastaví a změní svůj směr k větší otevřenosti, bude to mít obrovský smysl. Protože charita by nikdy neměla být byznys. Měla by to být radost z toho, že jsme tu jeden pro druhého.
S úctou a vděčností, za čistý svět, kde pomoc není byznys.
Tým Kouzelného Medvídkova (www.kouzelnymedvidkov.cz)
